Léčba zánětu
Dovolte, abychom se s Vámi podělily o některá uvědomění, která nám pomohla odrazit se ze dna. V tomto modulu samozřejmě budeme dělat také praktické věci. Ale jak už to máme ve zvyku, nejprve chceme pootevřít dveře Vaší zvídavosti.
MP3 AUDIO:
Jak můžeme snížit zánět v těle?
Jak jsme si již v předchozích lekci vysvětlili co je to zánět a oxidativní stres, tak dnes si povíme jak ho řešit. Nejen že jsme si již nastavili protizánětlivou stravu, která má vliv nejen na naše zdraví střeva, ale také na modulaci imunitního systému. Je však důležité stravu ještě více vyšperkovat. Proto je vhodné nezapomínat na velmi důležité komponenty, které jsou vysoce protizánětlivé.
Jedna z nejdůležitějších složek, která ve stravě nesmí chybět jsou:
Antioxidanty
Jak pomáhají snížit chronický zánět v těle?
Oxidativní stres je jedním z hlavních faktorů stárnutí a nemocí, ale máme způsob, jak ho zpomalit! Stačí zařadit antioxidanty, které neutralizují škodlivé volné radikály v těle.
Kde je najdeme?
Antioxidanty jsou v rostlinách, které obsahují fytochemikálie. To jsou přírodní látky, které rostlinám dodávají barvu, vůni a chuť. Některé antioxidanty si tělo vytváří samo, například glutathion, koenzym Q10 nebo melatonin. Dále je najdeme v potravinách, jako jsou vitamíny C a E nebo flavonoidy, terpenoidy a další rostlinné sloučeniny.
Proč jsou tak důležité?
Antioxidanty chrání naše buňky před poškozením a tím také riziko rakoviny, chronických zánětů a dalších nemocí.
Glutathion – král mezi antioxidanty
- Podporuje detoxikaci těla
Chrání DNA před poškozením
Posiluje imunitní systém
Pomáhá regeneraci buněk
Jak zvýšit hladinu antioxidantů?
- Jezte hodně barevného ovoce a zeleniny (například borůvky, brokolice, špenát…)
Doplňte kvalitní bílkoviny (glutathion tvoří z cysteinu, glutaminu a glycinu)
Vyhýbejte se průmyslově zpracovaným potravinám a toxinům
Antioxidanty jsou klíčem k dlouhověkosti a zdraví. Můžete vám chránit tělo a zpomalit stárnutí.
Příběhy, které si sami vyprávíme
Často pozoruji, že klienti ztrácí směr ve svých plánech a „selhávají“ nebo „recidivují“, protože si vyprávějí příběh. Tento příběh říká, že odepření si věci, která krátkodobě ztlumí hlas jejich vnitřního dialogu, je ve skutečnosti trest. Velmi často, když jsem se snažila zhubnout, recidiva byla vyvolána vnitřní otázkou: „Proč jsem na sebe tak krutá tím, že si odpírám jídlo, které miluji?“ V kontextu změny návyků je být laskavý k sobě připomínkou, že si zasloužíte žít svůj nejlepší možný život a že pokud se v krátkodobém horizontu zvýší hlasitost vnitřního dialogu a objeví se nepohodlí, můžete to vydržet.
Abyste se dostali tam, kde chcete být v dlouhodobém horizontu, musíte být ochotni zvědavě a vědomě poslouchat své sebepoškozující myšlenky a ochotně cítit své impulsy, místo toho, abyste se je snažili ihned potlačit, jakmile se objeví.
Síla viditelného zotavení
Existuje mnoho důvodů, proč jsou podpůrné skupiny terapeuticky účinné, ale jedním z nejdůležitějších je… Možnost vidět a slyšet ostatní lidi, kteří přiznávají, že mají stejné rozhovory se sebou, stejné pochybnosti o sobě, stejný zvyk se sebeposuzovat, může mít na nás hluboký dopad. V mé ideální světě bychom všichni pravidelně navštěvovali emocionální podpůrné skupiny, kde se spojujeme s ostatními; nepovažovali bychom je jen za ponurou poslední možnost pro ty, kteří mají strašné, vážné problémy. Vcházeli bychom nadšeně do skupin pro zvýšení sebevědomí a veřejně bychom hrdě oznamovali, že věnujeme čas tomu, abychom se stali více sebevědomými a laskavějšími k sobě samým, stejně jako to děláme, když se chlubíme, že jsme byli v posilovně.
Ale jsem realista a vím, že z různých důvodů lidé ne vždy chtějí sdílet nahlas s ostatními, zvláště o myšlenkách a chováních, na které nejsou hrdí. Místo toho vás žádám, abyste využili mapy a cvičení v Metodě laskavosti k tomu, abyste byli co nejupřímnější a nejzranitelnější sami k sobě; abyste rozbalili a deklarovali vaše…
Výhody emocionální podpory
Před pár lety mi zavolala kamarádka s žádostí o radu. Začala chodit s někým, kdo jí přiznal, že je zotavující se alkoholik. Docházel na denní podpůrné skupiny, aby si udržel abstinenci po mnoho let. Chtěla se zeptat, zda si myslím, že toto přiznání představuje nějaký důvod k obavám. Uvědomila jsem si, že jsem v oblasti závislostí pracovala tak dlouho, že jsem zapomněla, kolik lidí si neuvědomuje, co moji kolegové a já víme jako naprostou pravdu: lidé v dlouhodobém zotavení ze závislosti na látkách nedělají jen „ne špatně“, ani jen „dobře“. Dělají mnohem lépe než dobře. Věděla jsem, že moje kamarádka našla někoho, kdo je aktivně sebevědomý, emocionálně zodpovědný a obklopen silnou podpůrnou sítí. Pravděpodobně našel způsob života, který mu poskytoval větší pocit spojení a smyslu. Pravděpodobně měl více znalostí o copingových schopnostech než průměrný člověk, jehož návyky nikdy neudělaly jeho život neúnosným.
Ti, kteří se zotavují, nezměnili jen jeden návyk, změnili téměř všechny návyky, které dříve...
Je důvod, proč moderní přístupy, které tak účinně fungují pro ty, kteří jsou v aktivní závislosti, jsou užitečné pro širokou veřejnost. A to proto, že jsou v zásadě nástroji osobního rozvoje pro dobrý život. Dny postoje „oni a my“ ve vztahu mezi uživateli drog a profesionály jsou pryč. Nástroje a literatura nyní používané v modelech léčby závislostí založených na důkazech jsou navrženy tak, aby rozvíjely sebevědomí, odolnost a emocionální inteligenci. Podporují zodpovědnost, autonomii a změnu vedenou sama sebou.
Mnozí pracovníci v oblasti závislostí, kteří sami nejsou v zotavení (nebo alespoň ne otevřeně), jsou často dotazováni: „Jak mi můžete pomoci, když nejste sami závislí?“ Během mých školení se zdravotníci často ptali na radu, jak nejlépe odpovědět na tuto otázku. Věřím, že odpověď spočívá v tom, že si připomínáme, že jsme všichni lidé. Jen proto, že z různých (a velmi debatovaných) důvodů se někdo stal závislým na fyzicky návykových/ilegálních látkách, neznamená to, že základní emoce a pocity, které tyto látky užívají k potlačení, nejsou v mnoha ohledech univerzální...
Souhrn
Tato kapitola vás vybízí, abyste pochopili, že jsme všichni schopni změny, a že k tomu, abychom ji udrželi, musíme začít z místa, kde se cítíme silní a sebevědomí. Důraz je kladen na sebepoznání a sebepřijetí, což nám umožní čelit našemu vnitřnímu dialogu a vytvářet udržitelné strategie pro dlouhodobou změnu. Metoda laskavosti vás povede k tomu, abyste si uvědomili své vlastní hodnoty a vytvořili plán, který je pro vás nejméně odporující, což zvýší šanci na trvalou změnu vašich návyků.
Klid a bezpečí jako cesta k záhubě
My lidé jsme zvláštní tvorové. Milujeme bezpečí a klid, a to i za cenu toho, že trpíme. A co je na tom nejpodivnější je, že byť jde o chování velice okaté, sami skrze něj dlouho nevidíme.
Nechápejte nás špatně. Rozhodně si nemyslíme, že máme patent na rozum, vše děláme dokonale a máme pořešené veškeré aspekty našeho života. Tak to určitě není, stále řešíme vztahy, partnery, vzhled a mnoho dalších věcí. Co ale vnímáme jako obrovský posun je fakt, že jsme identifikovaly spouštěče spirály, která nás neustále vracela na začátek.
Jedna naše klientka neustále nadávala na muže, které si do svého života přitahovala. Šlo o ten stejný prototyp, stále a znovu. Frajírek, který jí dal pocit že je silný, protože byl obdivovaný svými kumpány. Iluze bezpečí se však velice brzy rozplynula ať už s novou milenkou, nebo se závislostí, které její partner holdoval. Zůstala sama, přibylo dítě a výčet nadávek na konto "toho bídáka".
Již po velice krátkém rozhovoru bylo naprosto evidentní, že tato žena dělala to, co mnoho z nás dělá. Život ji neustále zrcadlil její rodiče, v tomto případě promiskuitního otce, ke kterému podvědomě tíhla. Vůbec si neuvědomovala, že si naprosto vědomě, aniž by o tom věděla, nechává diktovat svým návykem s kým bude žít.
Tento návyk nezpůsobil jen to, že si neustále přitahovala určitý typ muže. Takto to nefunguje. Realitu si totiž tvoříme a svým chováním formujeme okolí. Její partneři se měnili s ohledem na to, co tato žena vyzařovala. Jak jinak si vysvětlíte, že když si onen muž našel novou partnerku, stal se z něj věrný a pečující otec? A přísahám, že na žádné kurzy rozvoje mezitím nechodil. 🙂
Některá rozhodnutí se nám kvůli našim návykům jeví jasná a logická. A to i přesto, že nás vedou k utrpení. Znovu a znovu. Slyšeli jste už o tom, že nám život vrací ty stejné situace, abychom se z nich poučili? Pravda je mnohem méně poetické. Jsme stále v té stejné situaci, protože jsme nezměnili naše vnitřní nastavení, které se zakládá na návicích.
Člověk, který je nemocný, pak zažívá něco podobného. Od malička nám říkají, že doktor je někdo víc. Vzhlížíme k němu a věříme mu. Jsme naučení odevdzat mu svůj život do jeho rukou a neklást zbytečné a obtěžující dotazy.
Často se nás lidé ptají, zda mají vysadit léky, kdy to mají udělat, jestli mají být na AIP apod. My úplně chápeme, že člověk potřebuje onu pomyslnou jistotu, která mu dodává sebevědomí. Ale není právě tato pomyslná jistota brzdou, která vás dělí od uzdravení? 🙂 Jistota není ani v lécích! Jistota je v medicíně jen iluzí. Ta se zakládá na předpokladu, že je lékař neomylný. A tento předpoklad je zase a jenom následek návyku a starého zacykleného programu.
Nekompromisní spodní hranice
Když jsme se léčily, navštěvovaly jsme skupiny vzájemné pomoci, kde se schází neprofesionálové se společným zájmem, sdílí své zkušenosti a pomáhají si navzájem udržet se na cestě svého plánu. Moc dobře víme, jak jsou takováto společenství z dlouhodobého hlediska skvělá. Byly jsme uchváceny příběhy ostatních lidí, kteří řešili podobné potíže jako my.
Během období, kdy jsem začala navštěvovat tyto skupiny, jsem objevila dvanáctikrokovou skupinu zvanou 'Anonymní přejídači'. Přirozeně mě to zaujalo na osobní úrovni. V té době jsem za sebou totiž měla období "bulimické"...jak jsem tomu říkala. Tedy období neustálého přejídání, zvracení, negativního sebemluvení a sociální izolace. K mému překvapení na setkání přišli lidé, kteří měli stejně jako já normální hmotnost. A přesto jejich závislost na jídle způsobila, že jejich životy byly nezvládnutelné.
Byla jsem obklopena lidmi, kteří byli schopni vysoké úrovně sebeuvědomění. Nikdo nemluvil o sacharidech nebo kaloriích, jak jsem byla zvyklá. Zde se mluvilo o emocích, sebevědomí a odolnosti. Identifikovali jednotlivé druhy potravin, které je posílají do spirály jejich osobní definice 'recidivy'.
Uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Obrovský rozdíl mezi zlozvyky, co jsem znovu a znovu opakovala a novým plánem, který se mi rýsoval před očima.
Vždy jsem si stanovovala nekompromisní "spodní" hranici. Odpad, který znamenal například snězení nezdravé zmrzliny. Vyhýbání se potravinám, které jsem nikdy předtím nedovedla jíst v umírněném množstí. Některé z nich byly velmi zdravé, ale z nějakého důvodu vždycky spustily spirálu do masivního přejídání.
Každý máme jiné spouštěče, které nás vrhnou zpět tam, kam nechceme. Ať už v případě zdravého stravování, nebo také přemýšlení. Berte to prosím jen jako příklad. Je to pořád o návicích. 🙂
Zaměření se na celostní přístup namísto předpisových výsledků může přirozeně vytlačit nechtěné chování
Abychom skutečně změnili naše nechtěné chování, musíme vystoupit 'ven' z naší pomyslné krabice a soustředit se na celý život, který chceme žít. Můžeme nechat malé úspěchy, aby poháněly naši víru, že se můžeme překvapit tím, čeho jsme schopni. Když se můžeme nadchnout tím, kým chceme být na širší úrovni, je snazší udělat kroky k tomu, abychom se tam dostali."