Roztroušená skleróza
Nejsme slabí a nepotřebujeme opravit
Všichni víme jak zhubnout a zlepšit svou kondici. Víme, jak zastavit narůstání dluhů na kreditních kartách. Také víme, jak přestat kouřit... odpověď je doslova „přestat kouřit“. Takže samozřejmě, když se nám to nedaří, myslíme si, že jsme slabí a neschopní. A to navzdory skutečnosti, že většina z nás denně dosahuje věcí, které tyto předpoklady úplně vyvracejí.
Zázračné léčby a módní protokoly často poskytují rychlé řešení, které nám pomůže dosáhnout toho, kde chceme být, ale nezajistí, že tam zůstaneme. Pokud chceme udržet změnu po celý život, musíme přistoupit hlouběji.
Přiznejme si už konečně, že obchodní (i farmaceutické) modely za mnoha zázračnými, povrchními, rychlými „léčbami“ spoléhají na to, že se budeme vracet stále znovu a znovu ve chvíli, kdy jsme nejzranitelnější. V době, kdy se znovu cítíme poražení, slabí a potřebujeme „opravu“.
Pokud vnímáme, že potřebujeme „opravu“, znamená to zároveň že si myslíme, že jednoho dne budeme „opraveni“.
No ale jak už tak bývá, toto si nikdy nedovolíme. Jinak bychom se totiž vznášeli na vlně sebevědomí vytvořené díky našim úspěchům. Místo toho úspěchy okamžitě bagatelizujeme, abychom se co nejrychleji mohli začít obávat něčeho dalšího. A tak si zajistíme, že "opraveni" nikdy nebudeme.
Když děláme velké změny z pocitu únavy a slabosti začneme, ale ne vždy pokračujeme. Abychom mohli pokračovat, potřebujeme k sobě být laskaví. Mít se rádi a cítit se dobře ve svém těle. Specifické plány na změnu jsou skvělé a my jsme opravdu šťastné, že jste již začali mnoho věcí měnit. Abyste však na své cestě vytrvali, potřebujete se cítit sebejistí, schopní a plní sebepoznání.
Vždy jsem si myslela, že až budu hubená, můj život se změní k lepšímu. Budu hezčí a tím pádem milovanější, oblíbenější a úspěšnější. Vnímala jsem své tělo jako pokažené auto, které potřebovalo opravu.
Jak krásně se mi to na tomto příkladu demonstruje!
Vždy když jsem zhubla, samozřejmě nezdravě, cítila jsem se skvěle. Tento pocit ale vydržel pár dní, aby přišla deprese z toho, že mi začaly padat vlasy, nebo že jsem skončila v nemocnici s relapsem ulcerózní kolitidy.
Nikdy jsem nebyla spokojená déle než pár dní. Změny, které jsem dělala byly extrémní a neudržitelné!
Dokud jsem k sobě nezačala být laskavá, jela jsem na této horské dráze emocí a nestability. A tak jsem z anorexie padala do bulimie a záchvatovitého přejídání a následného zvracení, kterým jsem si po několika letech vytvořila blokádu srdce.
Tak co, jste nemocní a potřebujete opravit? Nebo k sobě budete laskaví a začnete si tvořit svou realitu? 🙂
Postavte se svému vnitřnímu tyranovi
Mnozí z nás přijali neudržitelné strategie, jak se vypořádat s nepříjemnými myšlenkami a pocity. Někteří lidé se jim snaží vyhnout pomocí vysoce návykových drog, které jsou, alespoň krátkodobě, účinnými blokátory. Jiní se obracejí k jídlu (sladké), nakupování, hraní her, hazardu, sexu... seznam pokračuje.
Kromě zřejmých škod spojených s tím, že se spoléháme na některé z těchto „léčeb“, zůstávají základní pocity stále přítomné.
Pokud se impulzivně a rychle obracíte k něčemu, co vám uleví, nevytváříte si čas a prostor potřebný k pozorování, zkoumání a řešení zdroje nepohodlí, kterému se snažíte vyhnout.
A je tu ještě další aspekt. Mnoho lidí, se kterými jsme za poslední roky pracovaly zjistilo, že většina toho, čemu se vyhýbají, je krutý vnitřní dialog!
Když se například snažíme mentálně zklidnit pomocí meditace, začneme pozorovat, že nám hlavou probíhají myšlenky. Takový rozhovor se sebou samým. Když zaměříme svou pozornost na tyto vnitřní rozhovory o tom, kdo jsme, čeho jsme schopni a jak se vnímáme, můžeme získat skutečný vhled do toho, proč v našem životě nedovedeme dělat udržitelné změny.
Vždy jsem se snažila všem dokázat, že jsem dobrá. Chtěla jsem, aby mě lidé milovali a měla jsem pocit, že se to stane ve chvíli, kdy budu dělat asi tak o milion věcí více, než je člověk schopen zvládnout. Byla to taková má ničivá "léčba".
Až nemoc mě donutila zastavit se a poskytnout si čas na pozorování a přemýšlení o tom, proč nechci být sama se sebou a místo toho raději utíkám ke svým mnoha aktivitám, které mě v průběhu let zničily tak, že mé tělo plakalo.
Můj táta na mě nikdy neměl moc času. Vždy ale dovedl ocenit to, že jsem na závodech stála na stupních vítězů. Dřela jsem, abych byla ta správná a milovaná dcera.
Dřela jsem tak, že jsem si zničila zdraví. Táta se začal zrcadlit všude kolem mě a já byla jako slepá. Netušila jsem to, přestože dnes vše vidím v jasných barvách.
Celý vesmír se spojil aby na mě řval, že si mám vyřešit vztah s otcem, jinak se nikdy neuzdravím. Avšak až ve chvíli, kdy jsem k sobě začala být laskavá a přestala kompulzivně utíkat k "léčbě" která mě ničila, se věci začaly odhalovat.
Když k sobě budete laskaví začnete pozorovat, jak se vaše vnitřní rozhovory mění ve zvědavější a spravedlivější. Ruku v ruce s touto změnou se rozhovory stávají snazšími k poslechu. Objevuje se méně „tlačících-tahajících“ debat. A když není třeba vyčerpávat energii na snahu vytlačit obtížné myšlenky, vytváří se prostor pro postupnou změnu těla a mysli.
To, co slyšíme, se postupně stává tím, co cítíme. Rozhodnutí, ať už se týkají například jídla nebo životního cíle, jsou pak vedena našimi hodnotami. Děláme věci o kterých víme, že jsou pro nás správné a léčivé. Naše rozhodnutí přestávají být ovlivňována vnitřními příkazy, které jsou založeny na falešných předpokladech, které o sobě máme. Na nízkém sebevědomí, které nás brzdí od toho získat věci, kterých jsme schopni a které si zasloužíme.
Naše myšlenkové mapy vznikly proto, abyste v jakékoli fázi života znovu objevili jedinečnou kombinaci prvků, díky kterým budete činit rozhodnutí správná právě pro vás. Bez ohledu na návyk, který chcete změnit.
Cesta za uzdravením jako trest?
Často pozorujeme, že klienti ztrácí směr ve svých plánech a „selhávají“ nebo „recidivují“, protože snahu o dosažení svých cílů považují za trest.
Velmi často, když jsem se snažila zhubnout, recidiva byla vyvolána vnitřní otázkou: „Proč jsem na sebe tak krutá? Proč si odpírám jídlo, které miluji?“
Poznáváte se? A nemusí jít jen o hubnutí...
Vězte, že si zasloužíte žít svůj nejlepší možný život. A že pokud se zvýší hlasitost vašeho vvnitřního sabotéra a objeví se nepohodlí, můžete to vydržet.
Abyste se dostali tam, kde chcete být a dlouhodobě tam vydrželi, musíte být ochotni zvědavě a vědomě poslouchat své sebepoškozující myšlenky. Ne se je snažit ihned jakmile se objeví potlačit.
Síla viditelného zotavení
Existuje mnoho důvodů, proč jsou podpůrné skupiny terapeuticky účinné. A jedním z těch nejdůležitějších je možnost vidět a slyšet ostatní lidi, kteří přiznávají, že se sebou vedou podobné rozhovory, jako my. Že o sobě také mají pochybnosti a tendeci se posuzovat a shazovat.
V za nás ideálním světě bychom všichni pravidelně navštěvovali podpůrné skupiny. Nepovažovali bychom je jen za poslední možnost pro ty, kteří mají strašlivé a vážné problémy. Vcházeli bychom do nich nadšeně a hrdě bychom veřejně oznamovali, že věnujeme čas tomu, abychom se stali sebevědomějšími a laskavějšími k sobě samým. Stejně jako to děláme, když se chlubíme, že jsme byli v posilovně, nebo že jsme uběhli 10 kilometrů.
Jsme však realistky a víme, že ne každý chce nahlas sdílet své pocity s ostatními. Zvláště problematické jsou pak myšlenky a chování, na které nejsme hrdí. Není to ale potřeba. Myšlenkové mapy, které najdete v tomto kurzu můžete vytvářet sami. Jen vás žádáme, abyste byli upřímní sami k sobě. I když si budete připadat zranitelní.
No a pokud jste připraveni sdílet své prožitky, udělejte to v naší uzavřené skupince. Jsme přesvědčené, že je tu bezpečné prostředí a mnoho lidí, kteří prožívají podobné příběhy. Neukážete své slabé stránky, ale naopak sílu. Ti, kteří se ve vašem sdílení poznají budou neskutečně šťastní, že našli spřízněnou duši. A můžeme vám garantovat, že pro ně budete zdrojem obrovské inspirace. 🙂
Nekompromisní spodní hranice
Když jsme se léčily, navštěvovaly jsme skupiny vzájemné pomoci, kde se schází neprofesionálové se společným zájmem. Sdílí své zkušenosti a pomáhají si navzájem udržet se na cestě svého plánu. Moc dobře víme, jak jsou takováto společenství z dlouhodobého hlediska skvělá. Byly jsme uchváceny příběhy ostatních lidí, kteří řešili podobné potíže jako my.
Tereza:
Během období, kdy jsem začala navštěvovat tyto skupiny, jsem objevila dvanáctikrokovou skupinu zvanou 'Anonymní přejídači'. Přirozeně mě to zaujalo na osobní úrovni. V té době jsem za sebou totiž měla období "bulimické"...jak jsem tomu říkala. Tedy období neustálého přejídání, zvracení, negativního sebemluvení a sociální izolace. K mému překvapení na setkání přišli lidé, kteří měli stejně jako já normální hmotnost. A přesto jejich závislost na jídle způsobila, že jejich životy byly nezvládnutelné.
Byla jsem obklopena lidmi, kteří byli schopni vysoké úrovně sebeuvědomění. Nikdo nemluvil o sacharidech nebo kaloriích, jak jsem byla zvyklá. Zde se mluvilo o emocích, sebevědomí a odolnosti. Identifikovali jednotlivé druhy potravin, které je posílají do spirály jejich osobní definice 'recidivy'.
Uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Obrovský rozdíl mezi zlozvyky, co jsem znovu a znovu opakovala a novým plánem, který se mi rýsoval před očima.
Vždy jsem si stanovovala nekompromisní "spodní" hranici. Odpad, který znamenal například snězení nezdravé zmrzliny. Vyhýbání se potravinám, které jsem nikdy předtím nedovedla jíst v umírněném množstí. Některé z nich byly velmi zdravé, ale z nějakého důvodu vždycky spustily spirálu do masivního přejídání, výčitek svědomí a následného zvracení.
Každý máme jiné spouštěče, které nás vrhnou zpět tam, kam nechceme. Ať už v případě zdravého stravování, nebo také přemýšlení. Berte to prosím jen jako příklad. Je to pořád o návicích. 🙂
Klid a bezpečí jako cesta k záhubě
My lidé jsme zvláštní tvorové. Milujeme bezpečí a klid, a to i za cenu toho, že trpíme. A co je na tom nejpodivnější je, že byť jde o chování velice okaté, sami skrze něj dlouho nevidíme.
Nechápejte nás špatně. Rozhodně si nemyslíme, že máme patent na rozum, vše děláme dokonale a máme pořešené veškeré aspekty našeho života. Tak to určitě není, stále řešíme vztahy, partnery, vzhled a mnoho dalších věcí. Co ale vnímáme jako obrovský posun je fakt, že jsme identifikovaly spouštěče spirály, která nás neustále vracela na začátek.
Jedna naše klientka neustále nadávala na muže, které si do svého života přitahovala. Šlo o ten stejný prototyp, stále a znovu. Frajírek, který jí dal pocit že je silný, protože byl obdivovaný svými kumpány. Iluze bezpečí se však velice brzy rozplynula ať už s novou milenkou, nebo se závislostí, které její partner holdoval. Zůstala sama, přibylo dítě a výčet nadávek na konto "toho bídáka".
Již po velice krátkém rozhovoru bylo naprosto evidentní, že tato žena dělala to, co mnoho z nás dělá. Život jí neustále zrcadlil její rodiče, v tomto případě promiskuitního otce, ke kterému podvědomě tíhla. Vůbec si neuvědomovala, že si naprosto vědomě, aniž by o tom věděla, nechává diktovat svým návykem s kým bude žít.
Tento návyk nezpůsobil jen to, že si neustále přitahovala určitý typ muže. Takto to nefunguje. Realitu si totiž tvoříme a svým chováním formujeme okolí. Její partneři se měnili s ohledem na to, co tato žena vyzařovala. Jak jinak si vysvětlíte, že když si onen muž našel novou partnerku, stal se z něj věrný a pečující otec? A přísaháme, že na žádné kurzy seberozvoje mezitím nechodil. 🙂
Některá rozhodnutí se nám kvůli našim návykům jeví jasná a logická. A to i přesto, že nás vedou k utrpení. Znovu a znovu. Slyšeli jste už o tom, že nám život vrací ty stejné situace, abychom se z nich poučili? Pravda je mnohem méně poetická. Jsme stále v té stejné situaci, protože jsme nezměnili naše vnitřní nastavení, které se zakládá na návicích.
Člověk, který je nemocný, pak zažívá něco podobného. Od malička nám říkají, že doktor je někdo víc. Vzhlížíme k němu a věříme mu. Jsme naučení odevdzat mu svůj život do jeho rukou a neklást zbytečné a obtěžující dotazy. Uzdravení chápeme jako něco z venčí. Lék, operaci, doplněk stravy, nebo byliku...
Často se nás lidé ptají, zda mají vysadit léky, kdy to mají udělat, jestli mají být na AIP apod. My úplně chápeme, že člověk potřebuje onu pomyslnou jistotu, která mu dodává sebevědomí. Ale není právě tato pomyslná jistota brzdou, která vás dělí od uzdravení? 🙂 Jistota není ani v lécích! Jistota je v medicíně jen iluzí. Ta se zakládá na předpokladu, že je lékař neomylný. A tento předpoklad je zase a jenom následek návyku a starého zacykleného programu.
Uvědomme si jednu důležitou věc! Medicína je pořád jen byznys, jehož klienty jsou nemocní lidé, tedy Vy. A zdravotnícký systém je zase klientem farmaceutického průmyslu, který potřebuje prodávat. A na základě této hierarchie stojí naše přesvědčení o tom, že pomoc přijde z venku. Tak to ale není. Pomoc přijde hlavně zevnitř. 🙂
Negativní motivace
Všiměte si, že lidé kteří chtějí dělat změny ve svém životě, většinou motivují negativa. Tedy chování, věci, myšlenky, činnosti...které jsou pro ně špatné a které špatně dělají. Když něco měníme, zaměřujeme se na nedostatky. A změny se většinou snažíme provádět až ve chvíli, kdy se nám vše vymyká z rukou. Potom spěcháme za experty, do jejichž rukou se kompletně svěřujeme.
"Nesmím jíst lepek, abych nebyla nemocná" .... versus .... "Budu jíst opravdové potraviny, abych byla zdravá!"
Otevřete se teď novým možnostem. Pro někoho možná funguje "negativní" motivace. Pro většinu lidí ale ne.
Bylo by úžasné změnit lusknutím prstu své smýšlení a nezdravé vzorce chování. Většina lidí však před tím, než je nějakých změn schopna, potřebuje získat potřebné sebevědomí. Teprve až se začnou cítit hodni pozitivních změn, mohou si nové návyky dlouhodobě udržet.
Tím, že se zaměříme na své silné a zářivé stránky, můžeme postupně získat sebevědomí. To nám potom pomůže vytrvat na naší cestě za splněným snem. Protože i když se po nějakou dobu člověk cítí motivován, přijdou chvíle, kdy se na všechno bude chtít vykašlat. A právě uvědomění si své síly nám dovolí na naší cestě nenásilně a krůček po krůčku pokračovat.
Dnes se budeme zaměřovat na identifikaci síly, která se ve vás ukrývá. A také na sebevědomí, které vám pomůže dělat dlouhodobé a efektivní změny ke zdraví. Ne na vaše nedostatky a na chorobu. Zmapovat si vnitřní moudrost je daleko efektivnější, než někomu vykládat o tom co je pro něho dobré a co dělá špatně.
Když chceme dělat velké změny není to jen o hledání "toho pravého", ale spíše o vaši připravenost na změnu. A připravenost nastane, když si uvědomíte skutečné důvody, proč změnu chcete.
Podpora víry v sebe a v to že věci skutečně dokážete nám pomáhá měnit i ve chvíli, kdy se necítíme motivovaní. Motivace není stálý stav. Bude kolísat v závislosti na různých vlivech. Na našich myšlenkách, pocitech a zkušenostech. Není pravda, že někteří lidé jsou trvale motivovaní a jiní ne.
Motivace každého z nás klesá a stoupá. A proto potřebujeme mít po ruce nástroje, které nám "nemotivované" období pomohou překonat. Úspěch totiž není o nárazových dietách, nebo několikatýdenním meditování a kvantování. Je o dlouhodobé práci na sobě. Ne vždy musíte zrovna raketově stoupat ke hvězdám. Občas dokonce uděláme pár krůčků zpět. Ale pokud už vylezete na kopec, nedělejte tu chybu, že z něj skočíte zpět do propasti.
Zaměření se na celostní přístup namísto předpisových výsledků, může přirozeně vytlačit nechtěné chování
Abychom skutečně změnili naše nechtěné chování, musíme vystoupit 'ven' z naší pomyslné krabice a soustředit se na celý život, který chceme žít. Můžeme nechat malé úspěchy, aby poháněly naši víru. Denně se překvapovat tím, čeho jsme schopni. A když se navíc můžeme nadchnout tím, kým chceme být na širší úrovni, je potom snazší udělat kroky k tomu, abychom se tam dostali."