Geny nejsou naším osudem!

Když mi byla diagnostikována ulcerózní kolitida, věřila jsem, že jsem se s tímto onemocněním narodila. Věřila jsem, že mi příroda do všech buněk těla zapsala: „Až ti bude 22 let, onemocníš navždy.“ S tímto verdiktem jsem také přijala doživotní užívání léků, které mi měly pomoci existovat alespoň v rámci možností.

Přes negativní prognózy jsem nakonec „své“ onemocnění odmítla. Ponížila jsem jeho důležitost na potíže se zažíváním, které lze „opravit“. Bylo to těžké rozhodnutí, ale stálo to za to. Posunulo mě to v mém osobním i profesním životě o sto kroků vpřed. Do míst, kde bych dříve ani náhodou nehledala.

Celý můj příběh si můžete přečíst zde >>

Jsem neskutečně vděčná za to, že mohu být součástí zrodu úplně nové medicíny. Medicíny, která naslouchá. Medicíny, která hledá pomoc u matky přírody. Medicíny, pro kterou je na prvním místě kvalita života jednoho člověka.

Věděli jste, že se genetika na spuštění autoimunitního onemocnění podílí pouze z 10-30 %?

Možná jste už někde slyšeli pojem EPIGENETIKA. Věda, která se zabývá vlivem vnějšího prostředí na lidskou DNA. I toto je učivo klasické lékařské fakulty. Bohužel se mu však zatím nevěnuje moc pozornosti.

Epigenetika není alternativa, ani výmysl šarlatána. Jsou to fakta podložená četnými zahraničními studiemi. Funkční medicína, která epigenetiku plně uznává, je v USA na vrcholu a u nás je označována za čarodějnictví. Připadá mi to smutné, ale jsem přesvědčená, že je tento „novodobý“ směr hudbou blízké budoucnosti.

Proč je fakt, že se životní styl velkou měrou podílí na rozvoji a aktivaci autoimunitního onemocnění tak tvrdošíjně odmítán i přes dech beroucí příběhy obyčejných lidí?

Pojďme si to uvést na příkladu. Nejspíš jste nikdy neslyšeli jméno Ignaz Semmelweis. Tento maďarský lékař je jedním z pionýrů moderní medicíny. Doktor Semmelweis pracoval na gynekologicko-porodnické klinice ve Vídni v polovině 19. století. V době, kdy každá desátá žena po porodu umírala na tzv. puerperální horečku.

Doktor Semmelweis zjistil, že když si během přebíhání mezi rodícími ženami umyje ruce, horečka se objevuje méně. Ano, standardně porody probíhaly tak, že porodník přebíhal mezi rodičkami, aniž by se myl. Když Semmelweis zavedl na své klinice pravidlo, že si každý lékař mezi dvěma různými porody umyje ruce v roztoku vody s chlórem a citrónem, frekvence peurperální horečky klesla z 10 pod 2%.

Člověk by čekal, že Semmelweisovi kolegové budou ohromeni a okamžitě toto pravidlo plošně zavedou na všech klinikách. Omyl. Lékaři, kterým Semmelweis předložil svou metodu, se cítili dotčeni, že jsou vlastně špinaví. A přesto, že nám dnes tato praxe připadá naprosto automatická, trvalo dalších 50 let, než se stala součástí moderní medicíny.

Zdá se neuvěřitelné, že by lékaři odmítali něco tak jednoduchého, jako je změna životního stylu, kdyby to skutečně fungovalo. Historie se však znovu opakuje. Stejně jako když před lety odmítali fakt, že jsou ruce od krve zdrojem infekce. Za pár let se tomu možná studenti medicíny budou divit a léčba bude vypadat úplně jinak než dnes.

DNA

Asi všichni víme, že je v DNA zapsaná naše genetická informace. Tedy informace o tom, jakou budeme mít barvu vlasů, barvu očí, velikost bot a podobně. Víme, že DNA je miniaturní spirála uložená v buňkách našeho těla. Jak ale skutečně vypadá molekulární struktura DNA a jak je možné, že něco tak malého určuje, jak se bude chovat naše velké tělo, už spousta lidí neví.

Základním stavebním kamenem DNA, ale také RNA, jsou nukleotidy. Ty jsou navzájem spojeny silnými chemickými vazbami. Můžeme si to představit jako řetízek. Máme 5 různých nukleotidů, tedy 5 barev korálků (viz. obrázek). V DNA jsou takové řetízky dva, kdy je každý korálek z jednoho řetízku spojen s odpovídajícím korálkem z druhého řetízku slabou vazbou (na obrázku zelená přerušovaná čára). Ta se v biochemické terminologii nazývá vodíkový můstek.

DNA je u každého druhu (např. člověk) v základu podobná. Nicméně v ní mohou vznikat různé odchylky. Ty se nazývají SNIP  (z anglického (Single Nucleotide Polymorfisms). V jazyce lidí se SNIP rovná „genetická mutace“.

Změny v nukleotidech se mohou projevit různě. Jedním z častých důsledků SNIP je v souvislosti s autoimunitním onemocněním snížená schopnost detoxikace. Následně dochází k hromadění například těžkých kovů ve tkáních. Jejich zvýšené množství v těle potom může stát za aktivací autoimunity.

Proto jsou výsledky studií, které se zabývají vlivem genetiky na rozvoj autoimunitního onemocnění tak nekonzistentní. Proto lékaři nedokáží jednoznačně říct, co je příčinou choroby. Aby byla studie objektivní a precizní, musela by totiž objevit jeden gen, který způsobuje chorobu u většiny populace. Jak už tušíte, to se nejspíš nestane.  Autoimunity jsou totiž takzvaně multigenetické a multifaktoriální.

Pojďme se tedy podívat na 3 geny, které jsou nejčastěji spojovány s rozvojem autoimunitního onemocnění…

1. MTHFR mutace

Lidská DNA obsahuje něco kolem 20 000 různých genů. Jedním z nich je právě MTHFR. Gen, který je odpovědný za přeměnu kyseliny listové ze stravy (vitamín obsažený v čerstvé zelenině a ovoci) na metyl-folát. Aktivní formu vitamínu, která má v organismu četné funkce:

• tvorba DNA
• detoxikace organismu
• metabolismus hormonů…

Metyl-folát má na starosti proces zvaný metylace. Metylace je chemická reakce, která zapíná a vypíná různé receptory v organismu tak, aby naše tělo fungovalo jak má. V případě, že je MTHFR gen změněný, proces metylace je narušený, což může vyústit v celou škálu potíží:

• autismus
• ADHD
• deprese
• autoimunitní onemocnění
• poruchy štítné žlázy
• neurodegenerativní onemocnění (Alzheimerova choroba)
• hormonální nerovnováha (polycystická ovária)
• migrény
• chronická únava
• zažívací potíže (včetně IBS)
• kardiovaskulární potíže
• sklon k trombofilii
• potíže s otěhotněním, potraty, vliv na vývoj plodu…

MTHFR se stejně jako každý gen v DNA vyskytuje ve dvou kopiích, neboli alelách. 50% populace má mutaci jedné kopie a až polovina těchto lidí má „chybu“ v obou alelách. Čím více chyb, tím větší citlivost k vnějšímu prostředí, potažmo vyšší pravděpodobnost rozvoje potíží.

Někteří lidé ani nepoznají, že MTHFR mutaci mají. Jiní mají velmi nenápadné příznaky, ale jsou také lidé jako my s autoimunitním onemocněním, u kterých je tato odchylka silnou predispozicí k rozvoji choroby.

2. GSTM1 mutace

GSTM1 je gen, díky kterému je naše tělo schopno využívat Glutation.  Glutation je jeden z nejsilnějších antioxidantů našeho organismu. Chrání buňky a jejich struktury před volnými radikály a také hraje klíčovou roli v procesu detoxikace. Pokud je gen pozměněn, organismus trpí podobně, jako je tomu u MTHFR mutace.

3. COMT mutace

COMT je enzym, který umožňuje zpracovávat množství chemických látek v mozku. Patří sem dopamin, epinefrin a další mediátory, které vedou k energizaci a nabuzení. Lidé s COMT mutací mají tendenci být velmi pozitivní a energičtí. Na druhou stranu ale špatně metabolizují a vylučují estrogen (zvýšené riziko karcinomu prsu), alkohol a další toxiny. COMT se stejně jako MTHFR podílí na pročišťování jater a střev. Pokud je jeho funkce narušená, může způsobovat stejné potíže jako MTHFR mutace.

Takže ano, genetika hraje roli. Určitě si nechte udělat testy na výše uvedené mutace a dozvíte se, jak moc se ve vašem případě mohou podílet na rozvoji choroby. Jak jsem ale psala, v DNA je až 20 000 různých genů. Je samozřejmě možné, že vaše DNA ukrývá úplně jinou odchylku, která se standardně ani netestuje.

Jak tedy na to? Komplexně a do hloubky

Než přejdu ke konkrétním doplňkům stravy na konci článku, odkážu Vás na můj volně dostupný e-book, ve kterém shrnuji zásady léčby autoimunitních onemocnění >>>

Doplňky stravy totiž pomohou, ale je třeba také:

1. Pracovat se stresem a myslí
2. Jíst proti-zánětlivě
3. Uzdravit střeva a vyživit tělo
4. Snížit expozici toxinům
5. Zbavit se infekce
6. Pravidelně vykonávat pohyb, chodit do sauny, užívat si horké koupele s epsomskou solí… prostě pročistit tělo a nastolit hormonální rovnováhu 🙂

Jak tedy pomocí doplňků stravy podpořit detoxikační dráhy těla?

MTHFR mutace: užívejte dostatečně vysoké dávky vitamínů B6, B12 a kyseliny listové.

GSTM1: jezte brukvovitou zeleninu (květák, brokolice…), užívejte Glutation, alfa lipoovou kyselinu, ostropestřec mariánský, NAC (N-Acetyl-Cystein) a hořčík.

COMT: stejně jako u MTHFR užívejte dostatečně vysoké dávky vitamínů B6, B12 a kyseliny listové.

Každý jsme unikátní a každý máme jinou genetiku. Jsou choroby, kde je predispozice opravdu osudová. To ale není případ nás s autoimunitním onemocněním. Máme štěstí v neštěstí, protože můžeme osud zvrátit ve svůj prospěch a vytvořit si z choroby toho nejlepšího učitele 🙂