Dezinfekce … záchrana, nebo jedna z hrozeb budoucnosti?

„Maminko… mě bolí ručička“. Řekla mi včera Elenka. V nosítku plakala má druhá dcerka, a tak jsem ji odbyla slovy: „Eli nepřeháněj, doma namažeme olejíček a bude to v pohodě“. Doma nebylo času nazbyt, a tak jsem zapomněla. Elenka však přišla znovu.

Konečně jsem se pořádně podívala na její ručičky. Přejela jsem lehce po kůži, která byla drsná jako smirkový papír. Na pokožce byly patrné stopy po nehtech, kterými se Elenka do krve rozškrábala. Už jednou jsem tuto situaci zažila v předchozí školce. Řešili jsme pak vyrážku několik týdnů.

Ve školkách, školách, obchodech a dalších budovách a institucích před několika měsíci propukla COVID hysterie. Snaha o zachování co nejsterilnějšího prostředí se stala absolutní prioritou. Prostředí, které se dle mého názoru stává semeništěm dětí a lidí, kteří budou procházet problémy, jež si naše společnost ani nedokáže představit. Strach z viru nás neúprosně žene do pandemie autoimunitních a civilizačních onemocnění.

Minulý týden jsem byla na třídních schůzkách. Když se nás ptali, kdo si nepřeje, aby děti používaly dezinfekci na ruce, byla jsem jediná, kdo se přihlásil. Musím říct, že mě to docela šokovalo. Možná to bylo způsobeno i lobováním školního personálu za dezinfekci prostředí. Protože dezinfekce je přece ještě lepší a účinnější než obyčejné mýdlo… představte si, kolik bakterií si děti denně předávají. A vy máte teď možnost tomu zabránit!

I přes tato upozornění jsem dezinfekci rázně odmítla s tím, že je dcera atopik.

Když jsem si do školky přišla o týden později stěžovat na její zdravotní stav, bylo mi řečeno, že Elenka dezinfekci nepoužívá. Nicméně používá mýdlo, které je prý naprosto nezbytné… od Elenky jsem se však dozvěděla, že si dezinfekci bere ze stolu bez vědomí učitelek. Několikrát denně se také baví tím, že si myje ruce mýdlem, které ani pořádně nesmyje. A nejedná se o přírodní mýdlo. Jde o levný tekutý přípravek, napěchovaný toxickými ingrediencemi.

Co si myslíte? Je to takto správné?… Já si to rozhodně nemyslím!

A proto se Vám pokusím ukázat, proč je dle mého názoru přehnaná a zbytečná hygiena mnohem větší problém než virus, který Vašim dětem nejspíš neudělá vůbec nic.

Pzn.: Plně si uvědomuji, že jsou tu i děti a lidi, které může infekce koronavirem ochromit, nebo ohrozit na životě. Chápu potom, že rodiče a okolí vyvíjí snahu o co nejbezpečnější prostředí. V žádném případě nechci nikoho nabádat k nezodpovědnosti, či naprostému vynechání hygieny, díky které se nám zcela jistě podařilo vymýtit celou řadu závažných infekcí. Snažím se pouze poukázat na to, že je nutné brát ohled i na ostatní „nerizikové“ děti, kterých je v tuto chvíli naštěstí většina. 

Antisepse vs. dezinfekce

Antiseptika a dezinfekce jsou velmi podobné, přesto však rozdílné pojmy. Úkolem obou je zneškodnit v co největším množství mikroorganismy, které se usazují na površích. Avšak nejen ty zlé patogeny, které způsobují choroby. Takového rozlišení nejsou dezinfekční a antiseptické přípravky schopné. Ničí vše, včetně tělu prospěšné mikroflóry, která nás naopak před infekcí skrze celou škálu mechanismů ochraňuje.

Účinné látky v dezinfekcích a antiseptikách jsou prakticky stejné. V dezinfekcích jsou však obsaženy ve vyšších koncentracích. Proto jsou antiseptika určena k použití na kůži a sliznicích, dezinfekce pak k čištění povrchů objektů (podlaha, stoly, operační sály,…).

Žádný z těchto přípravků NENÍ URČEN k dlouhodobému a každodennímu používání!

Antiseptika vs. antimikrobiální přípravky

Antiseptika a dezinfekce jsou látky, které ničí většinu mikroorganismů. Patří sem bakterie, plísně, houby, kvasinky a také obávané (korona) viry.

Antimikrobiální krémy a gely však hubí POUZE bakterie. Stejně jako antibiotika, což jsou jejich bráškové „na předpis“. Takže pokud používáte antimikrobiální gel, třeba takový ten obyčejný z DM, před koronavirem Vás neochrání.

Účinná antisepse a dezinfekce mají obrovský vliv na kvalitu poskytované zdravotnické péče… to rozhodně nepopírám!

Nechci teď budit podezření, že zastávám názor, že dezinfekční přípravky nemají v našem světě důležité místo. Moderní antisepse a dezinfekce jsou důležitou součástí medicíny.

Pojďme se podívat do celkem nedávné minulosti…

Nejspíš jste nikdy neslyšeli jméno Ignaz Semmelweis. Tento maďarský lékař je jedním z pionýrů moderní medicíny. Doktor Semmelweis pracoval na gynekologicko-porodnické klinice ve Vídni v polovině 19. století. V době, kdy každá desátá žena po porodu umírala na tzv. puerperální horečku.

Doktor Semmelweis zjistil, že když si během přebíhání mezi rodícími ženami umyje ruce, horečka se objevuje méně. Ano, standardně porody probíhaly tak, že porodník přebíhal mezi rodičkami, aniž by se myl. Když Semmelweis zavedl na své klinice pravidlo, že si každý lékař mezi dvěma různými porody umyje ruce v roztoku vody s chlórem a citrónem, frekvence peurperální horečky klesla z 10 pod 2%.

Člověk by čekal, že Semmelweisovi kolegové budou ohromeni a okamžitě toto pravidlo plošně zavedou na všech klinikách. Omyl. Lékaři, kterým Semmelweis předložil svou metodu, se cítili dotčeni, že jsou vlastně špinaví. A přesto, že nám dnes tato praxe připadá naprosto automatická, trvalo dalších 50 let, než se stala součástí moderní medicíny.

A teď si to pojďme otočit…

Jak dlouho bude trvat, než si lidé uvědomí, že antiseptika a spousta dalších, běžně používaných chemikálií, byla vyvinuta pro účely medicíny. Že není nutné, aby si děti ve školce umývaly ruce jako chirurg před operací. Že není nutné nanášet si na ruce několikrát denně preparáty, které poškozují kůži, hubí naši přátelskou mikroflóru a vstřebávají se do našeho těla.

Kolik lidí musí onemocnět, abychom se konečně VRÁTILI K ROVNOVÁZE?

Přiznávám, že když píšu tento článek, mám lehce zvýšený tlak. Přece jen tu jde také o mé dítě, které se teď několik týdnů kvůli svědění a praskání kůže pořádně nevyspí. Ale schválně jsem se rozhodla, že tyto řádky zpracuji „za čerstva“.

Cílem mého projektu je redukovat množství potenciálních klientů

Tato „antiseptická“ doba mi pravděpodobně přinese více klientů. Tento fakt mě však vůbec netěší. Naopak mě mrazí, když mi píší lidé, jejichž děti trpí poruchami imunity. Onemocněními tak závažnými, jako je revmatoidní artritida, ulcerózní kolitida, nebo Crohnova choroba. Jsou to často děti, které mezi čtvrtým a desátým rokem života začínají užívat kortikoidy, nebo třeba metotrexát. Léky s obrovským množstvím nežádoucích účinků, které byly vyvinuty pro účely akutní medicíny a onkologie. Léky, které se mají užívat do konce života.

Rodiče těchto nemocných dětí se na mě obrací KAŽDÝ DEN! 

Teorie hygieny

To, co v článku píšu, nejsou mé výmysly. Dokonce i lékařská veřejnost uznává takzvanou teorii hygieny, jako možného původce alergií a autoimunit. Nechápu proto jak je možné, že strach z viru kompletně zvítězil nad strachem z autoimunitních onemocnění, která každý rok zabíjejí tisíce lidí. Jsou to dle klasické medicíny „nevyléčitelné“ choroby, jejichž terapie stojí každoročně miliardy korun a které se šíří jako neřízená střela napříč „civilizovaným“ světem.

Možná je to tím, že virus tu máme teď a může nás teoreticky zabít zítra. Naopak autoimunitní onemocnění může zabít nebo způsobit invaliditu klidně i za několik desítek let… Když si ale představíme, že jde o dítě, kterému jsou jako mé dceři 4 roky, už tu máme docela hrozivá čísla. Takovému dítěti totiž za 10 let bude pouze 14 let.

Určitě teď nechci vše svádět na dezinfekci!

Faktory, které spouští autoimunity, se střádají jako kapky vody ve sklenici. Já si ale myslím, že je potřeba udělat vše pro to, aby tato sklenice nikdy nepřetekla.

Můj e-book zdarma, ve kterém Vás seznámím s faktory, které mohou spouštět autoimunitní onemocnění, najdete >>>ZDE<<<

Když jsem dohledávala podklady k tomuto článku, musela jsem se v duchu zasmát. Spousta webových stránek, které o teorii hygieny pojednávaly, teď změnily svou podobu. Najdete na nich dodatky, že neexistuje dostatek důkazů, které by potvrdily, že je excesivní hygiena nebezpečná. Také se dozvíte, že naší prioritou by měla být ochrana rizikové části populace před viry. Samozřejmě hlavně před infekcí COVID-19. A proto je už teď úplně v pohodě, polívat se několikrát denně dezinfekcí.

Není tomu však tak dlouho, co jsem se učila na zkoušku z patofyziologie. Velmi dobře si na teorii hygieny vzpomínám. Možná proto, že jsem si tuto otázku na zkoušce „vytáhla“. Tenkrát ale šlo o originální verzi hypotézy, která nebyla ovlivněna koronavirem. A ta rozhodně excesivní antisepsi a dezinfekci nepodporovala.

Složení antiseptických přípravků

Abychom tomuto článku dali konkrétní tvář, vybrala jsem 6 ingrediencí, které jsou součástí většiny dezinfekcí a antiseptik. Bezpečnost těchto látek je diskutabilní. Výzkum na toto téma je doménou instituce FDA (food and drug administration). Ta na nátlak společností, které dezinfekční a antiseptické výrobky produkují, používání těchto látek i přes pochybnosti o jejich bezpečnosti pro člověka, dočasně povolila.

• ethanol
• isopropyl alkohol
• povidonum-iodinatum
• benzalkonium chlorid
• benzetonium chlorid
• chloroxylenol (PCMX)

Všechny tyto látky mohou:

• Spustit autoimunitní onemocnění kůže jako je lupenka, atopický ekzém apod.
• Přesušovat kůži, ničit kožní mikroflóru a narušovat integritu kožního krytu. Tím otevírají bránu závažnější kožní infekci.
• pronikat do krve a následně k dalším orgánům, které mohou poškozovat.

Pzn.: I minimální množství alkoholu poškozuje dětský mozek. Je prokázané, že se alkohol z dezinfekce vstřebává do krve. Množství pak závisí na kvalitě kožního krytu. Čím více poškozená kůže, tím výraznější vstřebávání. 

Tak a teď si připočtěme fakt, že na velké části antiseptik nenajdete celý seznam ingrediencí, ale pouze účinnou látku, která je pravděpodobně jedna z výše uvedených. Proč jsou antiseptické gely a krémy tak příjemné na dotek, hezky se rozmazávají a některé dokonce krásně voní? Protože jsou většinou napěchované aditivy, které se díky účinným látkám v antiseptiku lehce vstřebávají do těla, narušují hormonální signalizaci, způsobují estrogenovou dominanci a mohou se podílet na spuštění autoimunitního onemocnění.

Tak a už by to stačilo…

Myslím, že jsem zde zmínila hlavní body, které mě vedou k přesvědčení, že domácí používání dezinfekce tak, jak se to z pochopitelných důvodů dělá v nemocnici, je špatně. Nechrání nás, ale ohrožuje. Nemám nic proti používání přírodních mýdel po záchodě a když přijdeme z venku domů. Ale pěstovat si na kůži celodenní nános nebezpečných chemikálií je daleko za mezí únosnosti… minimálně pro náš imunitní systém.

PS: podívejte se, jak vypadají ruce valné části zdravotníků… 🙁

Když jsem zjistila, jak má Elenka rozdrážděnou kůži na ručičkách, vydala jsem se do školky. Dohodla jsem se s paní učitelkou, že Elenka bude mít vlastní, podomácku vyrobené mýdlo, které bude používat jen po příchodu z hřiště. Jinak se bude oplachovat pouze vodou. Také mi paní učitelka slíbila, že dá pozor, aby Elík v žádném případě dezinfekci nepoužívala.

Tento příběh má tedy šťastný konec… a já doufám, že se brzy zbavíme i toho ekzému.

Děkuji tímto všem učitelkám, pro které je pevné zdraví dětí prioritou číslo 1! 🙂

Zdroje:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2841828/

https://www.fda.gov/drugs/information-drug-class/qa-health-care-professionals-health-care-antiseptics

https://www.hss.edu/conditions_environmental-triggers-associated-with-autoimmune-diseases.asp

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2596158/