Diagnóza „Leaky gut“ jako původce onemocnění

Když mi před lety byla dána nálepka „pacientka s ulcerózní kolitidou“ , bylo mi řečeno, že to co jím nemá na onemocnění vliv.

Byla jsem ubezpečena, že jediný stravovací návyk, který je pro průběh choroby prospěšný je přechod na bezezbytkovou stravu, například bílé pečivo, bílá rýže, puding s mlékem a tak podobně.

Dále mi bylo doporučeno vyhýbat se obloukem vláknině, případně si ovoce oloupat. Zelenina byla naprosto zapovězená.

Tato doporučení jsem původně automaticky přijala, navíc mi zakázané potraviny opravdu způsobovaly obtíže. Takže rohlík s máslem a mléko byli přirozenou součástí mého jídelníčku. Samozřejmě jsem věděla co „ je a není zdravé “, ale že by mohla mít ordinovaná dieta až takový negativní dopad na mé onemocnění, jsem netušila. Co bylo nejvíc šokující byl fakt, že přesně toto toxické jídlo nám servírovali v nemocnici.

Zásadní roli v rozvoji a aktivitě autoimunitního onemocnění totiž dle nejnovějších studií hraje střevní mikroflóra a také zvýšená propustnost střevní stěny. Oba tyto pojmy spolu úzce souvisí, protože se navzájem ovlivňují. Jídlo působí na obě komponenty- na kvalitu mikrobiomu i střevní bariéry.

Snížená konzumace vlákniny, jako je to v případě bezezbytkové diety například zvyšuje degradaci hlenu, který pokrývá střevní sliznici a chrání ji tak před cizorodými látkami zvenčí. Saturované tuky, které jsou obsažené také v másle, co jsem si na rohlíky ráda mazala, zvyšují propustnost střeva. A mohla bych pokračovat dále ve výčtu negativních dopadů této člověkem vytvořené stravy.

Střeva reprezentují největší rozhraní mezi vnějším prostředím a lidským tělem. K interakci dochází prostřednictvím střevní sliznice, která je neustále vystavována působení jídla, toxinů, bakterií a dalších molekul. Proto je střevo vybaveno řadou mechanismů, které zabraňují přímému kontaktu těchto molekul s našim vnitřním prostředím. Mezi tyto patří:

1. Anatomická bariéra– buňky střevní sliznice, hlen, střevní mikroflóra (mikrobiom)
2. Biochemická bariéra– antibakteriální látky
3. Imunologická bariéra– protilátky a lymfatická tkáň pod sliznicí, kde se odehrává první interakce cizorodých látek s našim imunitním systémem, který na tyto podněty reaguje, a to buď útokem na patogeny, nebo tolerancí, například v případě střevu prospěšných bakterií.
4. Nervová a hormonální bariéra

Klíčovou roli v udržování ideální propustnosti střevní stěny hraje mimo jiné mikrobiom. Ten ve svém správném a jedinečném složení ovlivňuje řadu faktorů:

1. Sám o sobě chrání sliznice před patogenními bakteriemi tím, že zabírá místo, které by mohly obsadit.
2. Svými metabolity vyživuje buňky střevní sliznice
3. Složením a kvantitou řídí tvorbu hlenu a tím ovlivňuje tloušťku anatomické bariéry
4. Podílí se na obnově slizničních buněk

Střevní bariéra je dynamický a velmi komplexní systém, jehož narušení se projevuje zvýšenou propustností stěny. Následkem toho dochází k průniku cizorodých látek nejprve do lymfatického řečiště, dále pak do krevního oběhu a z něj přímo k cílovým orgánům, kde způsobují místní, ale také systémovou imunitní reakci, jako je tomu například u IBD, celiakie, autoimunitní hepatitidy, cukrovky prvního typu, roztroušené sklerózy, Alzheimerovi choroby a dalších onemocnění.

Externí faktory ovlivňující střevní propustnost:

1. Jídlo
2. Chronická konzumace alkoholu
3. Úraz popálením
4. Infekce

Úraz či infekci můžeme ovlivnit pouze částečně. To co však přijímáme ve formě potravy je atribut, který je závislý (tedy alespoň zde ve střední Evropě, což je možná právě nevýhodou) pouze na našem rozhodnutí. Je to významná součást skládačky, kterou musíme zakomponovat, abychom dosáhli kýženého uzdravení.

Pokusy na nemocných myších ukazují, že při znovuobnovení kvalitního mikrobiomu za pomocí probiotik a stravy, dochází k plné remisi onemocnění. Dá se tedy logicky předpokládat, že stejný či podobný efekt bude mít léčba i na člověka. Tento fakt také potvrzují četné studie na toto téma. Výsledky jsou vzhledem k multifaktoriálnímu vlivu nekonzistentní, ale vesměs velice pozitivní.