Když chuť zvítězí nad potřebami těla, aneb nedokážu si odepřít některá jídla

Tímto temným údolím čas od času prochází i ti největší mistři oboru, včetně nás uzdravených 🙂

A je to pochopitelné. V době, kdy se jídlo proměnilo z potraviny v drogu. Obsahuje tolik lákavých ingrediencí…sladký cukr, nadýchaný lepek, krémové mléko, výrazné vůně…

Neposlouchá se to hezky, že je jídlo droga. Ale pojďme se nad tím chvíli zamyslet. Je přirozené jíst věci, které leží několik měsíců až let v plastovém obalu na regálu supermarketu? Věci, o které ani nezavadí plíseň? Udělali jste si někdy experiment, kdy vám hranolky z McDonald’s vydrží i několik let v otevřené krabičce, aniž by se výrazně změnil jejich vzhled?

Věci, které jsou dnes označovány za jídlo nemají s jídlem často nic společného. Jsou to uměle vyrobené drogy, jejichž cílem je vytvořit závislost a donutit tak člověka, aby je chtěl a hlavně, aby jich kupoval co nejvíc. K tomuto účelu se vedle výše zmiňovaných návykových ingrediencí používají také různá dochucovadla, aromata atd. A aby tyto produkty co nejdéle vydržely a výrobci tak nepřicházeli o zisk, najdete v nich i celou řadu pro tělo nebezpečných konzervantů.

Jak se závislosti na těchto pseudo-jídlech zbavit? Na to neexistuje jeden zaručený recept. Každý jsme totiž jedinečný. V tomto článku s vámi však budu sdílet tipy, které fungují mě 🙂

 Jak to mám já…

V době, kdy jsem po propuštění z nemocnice začínala hledat cestu za uzdravením, netrápily mě myšlenky na „plastové“ jídlo. Bála jsem se cokoliv vzít do úst. Bála jsem se, že se naplní prognózy mých kolegů lékařů. Život s vývodem a bez dětí pro mě byl dostatečně hrozivý strašák, abych se naopak bála cokoliv sníst.

Celý můj příběh najdete >>>ZDE<<<

Jak ale čas ubíhal, bylo mi čím dál lépe. Po narození první dcerky se o slovo začaly hlásit chuťové pohárky. A to tak mocně, že s převahou zvítězily nad potřebami mého těla. Začala jsem jíst čokoládové tyčinky, sýry, pečivo atd.

Nevím, jestli bych našla sílu přestat dříve, než bych opět dospěla do stavu, který by mě přivedl do nemocnice. V té době mi ale paradoxně „pomohla“ má malinká Elenka. Jakmile jsem začala jíst mléko, osypala se od hlavy až k patě a její stolička se proměnila v zelený sliz s nitkami krve. Alergie na bílkovinu kravského mléka jako z učebnice a projevovala se u ní úplně stejně, jako kdysi u mě.

Jako dítě jsem strávila velkou část života v čekárně na kožním. Do teď si pamatuji, jak to tam vypadalo. Lékem byly kortikoidy a můj stav se stále zhoršoval. Škoda, že tehdy doktory nenapadlo, že je to mléko. Možná bych později nemusela řešit stav tak vážný, jako je autoimunitní onemocnění střeva. Navíc aniž bych věděla, že mi mléko dělá zle! Opravdu jsem v dospělosti ani po každodenní dávce mléka nepociťovala příznaky, které bych si s jídlem spojila.

Díky Elence jsem opět byla na bezmléčné dietě. Připomněla mi, jak důležité je vrátit se ke stravovacím návykům, díky kterým jsem se uzdravila.

Elenka mléko nemůže jíst do dnes. Malé množství jí neublíží, ale jakmile sní něco s mlékem (například sýr) 3 dny po sobě, vyrazí se jí atopický ekzém. Stalo se nám to loni a léčba trvala 5 měsíců!

Po 3 týdnech na dietě není možné vyhodnotit účinnost takového opatření. 5 měsíců trvalo malému, rychle se regenerujícímu dítěti, než se zbavilo výsevu suchého ekzému o velikosti 2x2 cm!

Dnes mám děti dvě. Chtěla jsem zjistit, zda i má mladší holčička „zdědila“ přecitlivělost na bílkovinu kravského mléka a je tomu tak. Mé děti jsou pro mě tou největší motivací pokračovat v budování zdraví. Velmi dobře si uvědomuji, jak významnou roli u nich bude hrát prevence. A aby holky byly schopné udržet si toto nastavení, snažím se být jim tím nejlepším příkladem.

Od doby, kdy jsem zjistila, že mají dcerky tyto potíže, nestalo se, že bych nějak ve velkém „slavila“ 🙂

Říká se, že když si dáte něco, co pro vaše tělo není ideální, hřešíte. Pojďme si teď chvilinku hrát se slůvky. Dají se jimi totiž kreslit malůvky, které dokáží měnit emoce!

Už od dětství máme slůvko „hřešit“ spojené s něčím zakázaným. S něčím, co se nesmí, s něčím špatným a zároveň vzrušujícím. Určitě si vzpomínáte, jaké to bylo, vzít si tajně čokoládu nebo bonbóny, které maminka schovala.  Nebo vyvést nějakou zakázanou lumpárnu. Na jednu stranu trocha viny, ale ten adrenalin a následné uvolnění endorfinu stálo za to.

A to stejné se teď děje, když „hřešíme“ s jídlem. Je to něco co nesmím, něco, co pro mě není dobré… Ale najednou se ozve další hlásek a říká: „Ale proč by to nemělo být dobré, vše se má dělat s mírou. Když si dáš trochu, neublíží ti to. Pokud na to máš chuť, tak to asi tvé tělo potřebuje!“ Navíc je tu i psychický aspekt, kdy máme „zakázané“ jídlo spojeno s odměnou. „Když vyjdeš na ten kopec, dostaneš čokoládu!“ Říká Vám to něco? 🙂

Nebojte se, prožívám úplně ty stejné pocity. Zejména pak na all inclusive dovolených :-D. Ale také doma, když mě přepadne obrovská chuť na čokoládu!

Začněte hřešení nazývat třeba slavením. Dáváte si toto jídlo na oslavu. A také si vždy řekněte co slavíte! Za prvé si s jídlem nebudete spojovat negativní kontext. Za druhé jsem přesvědčená o tom, že nebudete chtít slavit každou chvíli.

Co mám ale dělat, když to jídlo prostě chci?

Samozřejmě je velice individuální, jak k návalům chutí přistupovat. Mým cílem je vás namotivovat k tomu, abyste necítili tak silnou potřebu slavit.

Jak si lidé omlouvají to, proč nezačínat s léčbou, nebo proč léčbu jídlem přerušit:

  • Já nemám potíže s žádným jídlem, takže dietu nemusím řešit...
    Bohužel vidím téměř pravidelně, že se jídlo z velké části podílí na aktivaci onemocnění. Potravinovou alergií nebo intolerancí skutečně trpí pouze malé procento populace. Avšak potravinovou přecitlivělostí, která se projevuje se zpožděním až 72 hodin, bohužel trpí většina lidí s chronickými obtížemi. Navíc v případě, že dráždivé jídlo jíte denně, projevy jako je únava, podráždění nebo dokonce autoimunitní onemocnění si s potravinou ani nespojíte.
  • Chci jít zlatou střední cestou, trochu od všeho, nechci se stresovat...
    Pokud u vás onemocnění spouští některá potravina, bude stačit i minimální množství k tomu, aby se nastartovaný imunitní systém opět aktivoval a začal útočit na vaše vlastní tělo. Trvá i několik měsíců, než protilátky proti dané potravině vymizí. A navíc, zlatou střední cestou lidé nazývají konzumaci "zakázaného" jídla každý den, jen v trochu menším množství, než byli zvyklí. Je to skutečně zlatá střední cesta? A sáhněme si na srdce, opravdu je v pořádku konzumovat každý den rafinovaný cukr a bílou mouku? Pasterizované mléko a geneticky modifikovaný lepek? Já si to nemyslím.
  • Už jsem zkoušel/a vyřadit některé potraviny (nejčastěji lepek, mléko a cukr) a nemělo to u mě žádný efekt...
    To je samozřejmě možné, když se ale takového člověka zeptám, jak dlouho opatření dodržoval, v 99% případů je to maximálně 3-4 týdny. A jak už jsem psala výše, tato doba často ani nestačí k tomu, aby protilátky proti dané potravině poklesly. To, že opatření nefunguje, můžeme vyhodnotit nejdříve po 3-6 měsících.

Je to k nevíře, ale přesně tyto fráze opakuji i já, když mám na něco neskutečnou chuť. Manžel mi vždy říká, ať si dávám pozor, že mám problém s mlékem. A já oponuji tím, že už mi to tak zle nedělá, že si občas dát můžu. To je sice pravda, ale někdy se z „občas“ stane „každý den“. Až se sama sobě směju, když tento článek píšu. Chutě mě staví do pozice lháře, který lže sám sobě a také svému okolí, kterému je to nad slunce jasné 😀 (nejvíce do mě vidí můj usmívající se manžel).

Má největší síla ale není v doživotní eliminaci některých jídel. I já si občas dám mléko, lepek, nebo třeba pivo! Ale znám svůj limit, poslouchám své tělo a velmi rychle se vracím k původním léčebným dietním návykům.

Mé tipy na cestu labyrintem dietních opatření:

Jsem přesvědčená o tom, že zdraví je cesta, kterou nejde ošidit. Nemůže ji za vás prošlapat ani lékař, nebo váš partner. Je skvělé mít okolo sebe lidi, kteří vás podpoří a vezmou za ruku, když budou docházet síly. Nicméně je pouze na vás, jestli touto cestou budete proplouvat s lehkostí, nebo se budete neustále a vědomě vracet na start.

Nemohu vás nutit měnit zakořeněné návyky. Jediné, co vám mohu předat jsou znalosti, které mě samotnou přivedly k uzdravení. A nejen mě, také spoustu dalších lidí po celém světě.

  • Komunikujte se svým tělem
    To, co vaše tělo potřebuje, neví nikdo jiný než vy. Pro úspěch je absolutně nezbytné začít komunikovat se svým tělem, a to každý den. Nejlépe však vždy, když se budete rozodovat, co si dáte na jídlo. Zeptejte se svého těla, jestli jej vyživí jídlo, které se mu chystáte dát. Jestli mu bude pomáhat v hojení, nebo jej naopak bude ničit. A následně poslouchejte odpověď. Já věřím, že onemocnění je hlas těla, které vás prosí o pomoc.
  • Znalosti, informace, vědění
    To vše je dle mého názoru tou největší motivací začít, vydržet a nevzdávat se. Čím více budete vědět o tom, co vám dráždivé jídlo může způsobovat, tím menší chuť na něj bude přicházet.
  • Chcete se opravdu uzdravit? Tak do toho dejte vše!
    Zdraví je tou nejdůležitější věcí, kterou máme. Bez něj nemůžeme dělat NIC. Je strašné, že někdo tak mladý jako já mluví tímto způsobem. Lidé ve 30 letech většinou řeší úplně jiné problémy než doživotní invaliditu. To ale nebyl můj případ a nikomu nepřeji, aby musel procházet tím, čím jsem kdysi procházela já. Zastavte to dříve, než bude pozdě. A začněte se léčit jídlem teď hned a do hloubky. Na "slavení" bude prostor až se uzdravíte 🙂
  • Nejděte si lidi, kteří vás podpoří
    Nepotřebujete se obklopovat lidmi, kteří vám budou opakovat, jací jste chudáci a jak moc jste nemocní. Následně vám při odpoledním dortíku řeknou, že nějaká dieta přece nebude fungovat a ať se na to vykašlete. Toto teď opravdu nepotřebujete. Najděte si lidi s podobnými potížemi, kteří se stejně jako vy chtějí uzdravit. Zapojte do vašeho programu celou rodinu! Vždyť i pro ně je to ta nejlepší prevence rozvoje stejného nebo podobného onemocnění. Sdílejte své pocity s lidmi, kteří vás podrží.
  • Hlad... nebo chuť? Je převlečená žízeň!
    Jak pravdivé je toto tvrzení! Dnes jsme naučení, že bychom do sebe měli denně tlačit jídlo minimálně 5 krát denně a zrychlovat tak metabolismus. Já si to tedy nemyslím a dech beroucí výsledky léčebných půstů jsou mým důkazem! Jíst se má, když má člověk hlad. A ideálně bychom si před tím měli dát trochu do těla. Takže pokud chcete jíst, napijte se. Jídlo si dejte až ve chvíli, kdy si o to ve skutečnosti bude říkat tělo. PS: dehydratace je jednou z nejčastějších příčin vzniku revmatoidní artritidy!
  • Hledejte vhodné alternativy
    Máte chuť na čokoládu a myslíte na ni dnem i nocí? Víte že si ji musíte dát, nebo se zblázníte? Naše doba, vedle daně v podobě civilizačních onemocnění, nabízí také spoustu výhod. Existují čokolády bez mléka, lepku a cukru. Zmrzlinu si můžete udělat doma z kokosového mléka, mraženého ovoce a inulinu... Buďte kreativní, trpěliví a nesahejte po první tyčince v supermarketu.
  • Pokud máte neustále chuť na cukr
    nechte si vyšetřit kvasinky a SIBO. Mnohem častěji ale touhu po sladkém způsobuje sladké samo. Vede totiž k výkyvům hladiny inzulinu a krevního cukru, které umocňují touhu po dortících. Můj top tip, který vám může pomoci stabilizovat hladinu krevního cukru, je inulin. Sladký jako med a dokáže proměnit v delikatesu jak smoothie, tak "povolený" dezert.
  • V případě, že máte neustále chuť na slané
    je možné, že pijete málo tekutin. Ujistěte se, že denně vypijete dostatek vody. Důvodem ale také může být dysfunkce nadledvin, které můžete podpořit užíváním adaptogenů. Mezi mé oblíbené patří Ashwagandha a Rhodiola.

Zařadit do života jakékoliv nové věci je náročné. Je to o překonávání sebe sama, o překračování osobního pohodlí. Bez tohoto procesu však změna a následně úleva nemohou přijít.

To, že propukne onemocnění, má své příčiny. Často ve věcech, které neustále děláme a opakujeme. A aby došlo ke zlepšení, je potřeba něco změnit. A teprve až tuto „novou věc“ uděláme stokrát, může se stát naším návykem. Návykem, který nás bude udržovat na cestě života ve zdraví 🙂

Práce lékařky a studium medicíny z různých perspektiv je již více než 10 let mou největší vášní a koníčkem. Skrze vlastní zkušenost s vážným autoimunitním onemocněním -ulcerózní pankolitidou- jsem se odklonila od striktně západní medicíny a nyní provádím lidi na cestě za uzdravením pečlivým propojením konvečních, alternativních a psychoterapeutických metod zapracovaných do jednoduchého konceptu. Jsem přesvědčená, že autoimunitní onemocnění  můžete léčit a vyléčit, tak jako se to podařilo mě. Můj příběh si přečtěte zde >> >
Komentáře
  1. Blanka napsal:

    Ach, díky za tento článek! Poznala jsem se v něm a hlavně mi díky dvěma větičkám došla nová, pro mě zásadní informace. Díky!

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.