Život bez pizzy, chleba a koláčů??? Lepek v mém případě určitě nespouští autoimunitní onemocnění … nebo ano?

Mám špatnou zprávu.  Lepek se až u 80% lidí s genetickou predispozicí podílí na aktivaci chronických onemocnění, mezi které autoimunity patří. Dále se na základě studií prokázalo, že až 30% populace trpí přecitlivělostí na lepek, bez ohledu na to, zda se u nich časem projeví autoimunitní onemocnění či nikoliv. Ti potom po konzumaci například chleba trápí migrény, otoky, únava a podobně.

Mám ale také dobrou zprávu! I život bez pizzy a pečiva je možný, a také plný radosti. Zejména pokud Vás již netrápí obtíže spojené s projevy choroby.

Mě sužovala ulcerózní pankolitida, která přes negativní prognózy lékařů již spoustu let tvrdě spí…

.. Tak tomu ale nebylo vždy. Stejně jako většina naší populace jsem vyrostla na chlebu, koláčích, knedlících a těstovinách. Takto jsem pak žila až do dospělosti. Měla jsem periody redukčních diet, kdy jsem vyřadila pečivo a přílohy. Nicméně jsem, jak už to znáte, měla takzvané hřešící dny, kdy jsem si tyto potraviny hojně dopřávala. Nikdy jsem však lepek neomezila úplně a dlouhodobě.

 

Lepek je směs bílkovin, nejznámější z nich jsou gliadin a glutenin. Je součástí všech obilovin, které jsou v dnešní době přidávány téměř do všeho a je prakticky nemožné se mu vyhnout. Není jen v pečivu, těstovinách, koláčích, pivu. Přidává se i do věcí, kde byste jej ani ve snu nečekali:

  • Známá jídla
    pečivo, zákusky, dorty, koláče, cereálie, krekry, koláče, muffiny, palačinky, těstoviny, wafle, pizza, pivo, zahuštěné omáčky a polévky
  • Jídla, o kterých se to moc neví
    alkohol, bombóny a lízátka, uzeniny, maso z konzervy, kukuřičné chipsy, pražené oříšky, masox, polotovary (bramborová kaše, omáčky, polévky, krabí maso ...), přílohové zelí, dresinky a omáčky jako je kečup, míchaná vajíčka v některých fastfood restauracích, veganské náhražky masa, vitamínové preparáty
  • Konzervanty a aditiva
    barviva, kypřící prášek do pečiva, aromata, kyselina citrónová (citric acid), dextriny, diglyceridy, emulgátory, enzymy, náhražky tuku, dochucovadla, škroby, glukózový sirup, maltodextrin, modifikované škroby, přírodní aromata, stabilizátory
  • Další místa mimo jídlo
    kosmetika (krémy, masky, mýdla ...), zubní pasty, šampóny, léky a doplňky stravy (včetně bylinných tinktur), plastelína, barvy, obálky a poštovní známky

… a mnoho dalších. Teď si představte, jak vysokým dávkám lepku je tělo denně vystavováno. Na snídani si spousta Čechů dá nějaké pečivo. Potom si vyčistí zuby zubní pastou, namaže si obličej krémem ze kterého se lepek vstřebává z kůže po zbytek dne. Na oběd zahuštěná omáčka a polévka z meníček. K odpolední kávě je ideální zakousnout koláč a na večeři není moc času… takže pečivo, nebo těstoviny. Pokud si člověk večer nanese ještě noční krém s lepkem, tělo má zajištěno jeho neustálý přísun v průběhu celých 24 hodin. Mě to připadá strašidelné.

Vrátím se teď ale zpět k mému příběhu. Když u mě vypuklo onemocnění, začala jsem se léčit klasickými léky a dále pokračovala ve stávajícím životním stylu. Samozřejmě jsem slyšela o různých dietách, v té době mi ale medicínské vzdělání a psychické bloky nedovolily vidět za roh. Léky navíc celkem zabíraly, nechápala jsem proto, že je třeba začít pátrat po jiných způsobech terapie.

Jenže onemocnění se stále zhoršovalo , až se rozšířilo do celého střeva. Když jsem byla hospitalizována naposledy, pochopila jsem, že mi klasická západní medicína nemá co nabídnout. Bylo to velice bolestné poznání, nicméně zde nastal největší zlom v mém životě. Díky tomu jsem se uzdravila a dnes už jsem spoustu let bez medikace.

Celý můj příběh najdete zde>>

 

Rozhodně to ale nebylo ze dne na den. Musím přiznat, že na začátku jsem se bála cokoliv sníst, protože mi bylo řečeno, že budu mít vývod a nebudu moci mít nikdy děti. To mě tak děsilo, že i čerstvý zeleninový salát vypadal jako největší nepřítel. Pokud jste v podobné situaci, nejspíš máte dost velkou motivaci k tomu, abyste například lepek či mléko vyřadili ze svého jídelníčku. Nebo se rovnou pustíte do něčeho ještě radikálnějšího jako je třeba elementární dieta, kterou jsem na začátku držela já.

Elementární dietu popisuji ve své knize zde>>

Pokud ale žijete život, kdy léky dostatečně potlačují příznaky a zatím nepociťujete výrazná omezení, je přechod na „zdravou stravu“ z dlouhodobého hlediska nesnadný.

Když se mi pomocí elementární diety, půstů a raw stravy po několika měsících podařilo konečně kompletně vysadit léky a zvítězit nad všemi příznaky choroby, ocitla jsem se v podobné situaci. Věděla jsem, že pokud se uchýlím k původnímu životnímu stylu, onemocnění se vrátí. Já se ale v tu chvíli cítila skvěle…

Ocitla jsem se ve stejné situaci jako mnoho lidí, kteří se chtějí vydat na cestu za uzdravením, ale brání jim v tom řada věcí.

  • Síla zvyku
    Spousta lidí si nedovede představit, že bude muset vyřadit potraviny, které tvoří základ jídelníčku. Ranní pečivo, obědové těstoviny, odpolední zákusky, večerní pivo s kamarády ... já s tímto bodem bojovala asi nejvíc. Dnes si myslím, že žiji skutečně zdravě, i když je pořád co zlepšovat. Onemocnění se nevrací a cítím se lépe než kdy dříve. Cesta k tomuto stavu však byla dlouhá. V následujících řádcích se ji pokusím přiblížit.
  • Zbytek rodiny
    Většina z nás žije s dalšími lidmi. Ať už je to partner, děti, rodiče, kamarádi. Ostatní nemusí mít pochopení pro Vaše rozhodnutí, změnit životní styl. Jejich pohnutky mohou být různé, od nechuti vařit pro někoho zvlášť, až po přesvědčení, že změny v jídelníčku nemají žádný vliv na průběh choroby. Z mé zkušenosti je nejlepší, informovat lidi ve svém okolí co dělám, a proč to dělám. Někteří nebudou chtít poslouchat, ve finále alespoň vyjdou vstříc. Já asi nejvíc bojovala s babičkou, která už ale podlehla a dělá nám bezlepkové a bezmléčné buchty 🙂 jsem přesvědčená, že z této změny benefitují i mé děti.
  • Psychické nastavení
    I když začíná být celkem známé, že lepek, mléko, cukr atd. mají negativní vliv na zdraví, spousta lidí inklinuje k budování přesvědčení, že se jich to netýká. Nemám celiakii, proto přece nemohu mít problém s lepkem. Když jím pečivo, nic mi není... takže to je v klidu. Jak se dozvíte dále v textu, lepek je návykový. Je proto zapotřebí být velmi silně rozhodnut, že se této závislosti zbavím.
  • Ale já jsem lepek omezil/a
    Toto je věta kterou slýchám často. Zde musím vypíchnout jednu věc. Omezení lepku nestačí, musí být kompletně vyřazen alespoň na několik měsíců, aby bylo možné posoudit efekt tohoto opatření. Protilátky proti lepku v těle přetrvávají až 3 měsíce. Pokud si tedy dáte perníky na Vánoce, zákusek na Valentýna, dort na svatbě kamarádky v květnu a na začátku září si zajdete na pizzu, efekt bezlepkové diety může být nulový.
  • Cena bezlepkových produktů
    Vzhledem k tomu, že si spousta lidí začíná uvědomovat spojení svých obtíží s lepkem, roste poptávka po alternativách. Toho se samozřejmě chytá potravinářský průmysl. Ano, bezlepkové potraviny jsou dražší a je třeba s tím počítat. Je ale vždy možné jídlo nakupovat ve slevě a připravovat si vše doma. Předpřipravený bezlepkový chleba, sladkosti, těstoviny a podobně jsou dražší než ty "obyčejné". Toto ale nejsou potraviny, kterým by se měly obilniny nahrazovat.
  • Lepek jedly naše babičky a nic jim nebylo
    To je sice pravda, nicméně lepek v době našich prarodičů vypadal úplně jinak než ten dnešní. Pečivo, které je dnes prodáváno v supermarketech vyrůstá v toxické půdě (hnojiva zajišťující jejich rychlý růst). Obilí je stříkáno pesticidy, je geneticky modifikováno (aby byla zajištěna nadýchaná struktura). Dále vědci zjistili, že odstraněním jedné aminokyseliny z chemické struktury lepku dosáhnou toho, že vytvoří substanci tekutou. Ta je potom hojně přidávána i tam, kde to vůbec nečekáme. Zahlcení organismu množstvím lepku, jeho růst v toxické půdě, genetické modifikace a deaminace způsobují, že se jedná o látku nesmírně nebezpečnou pro náš organismus.
  • Celiakii nemám, toto se mě netýká
    Zlatý standard v testování celiakie je střevní biopsie. Pokud nebyla provedena, nelze celiakii vyloučit. Dále je běžně testovaná alergie na lepek detekcí IgE protilátek. Pouze 1% populace trpí alergií, dalších 30% a více je však přecitlivělých na bílkoviny obsažené v lepku. Citlivost se testuje detekcí IgG protilátek. Ty, co Vám však vyšetří lékař jsou protilátky pouze proti jedné bílkovině obsažené v lepku (gliadin). Ostatní látky, kterých je několik desítek se netestují. Proto jsou tato vyšetření nerelevantní a falešně negativní. Příznaky přecitlivělosti se navíc projevují se zpožděním až 72 hodin. Proto si je člověk nespojí s danou potravinou klidně celý život.

I já s těmito bloky bojovala. Pečivo pro mě byl ten nejjednodušší způsob, jak rychle zahnat hlad, kdekoliv a kdykoliv a jen za pár korun. Jeho chuť je navíc příjemně návyková, stejně jako u těstovin a třeba zákusků, kde se závislost násobí přítomností cukru.

Měla jsem sice plnou podporu manžela a rodičů, jakmile jsme ale jeli k babičce, bylo ze začátku těžké jí vysvětlit, že  ten knedlík prostě nebudu. A s čím jsem nejvíc bojovala a doteď bojuji? S faktem, že i troška může nadělat pěknou paseku. Za prvé opět nastartujete onu závislost, za druhé to je, jakoby jste udělali krok v před a s každým krajícem chleba se vraceli o 3 kroky nazpět.

Před tím než nastíním, jak s těmito vnitřními boji pracuji, přidám ještě trošku teorie. Informace jsou totiž jednou z věcí, která Vás bude motivovat k tomu, abyste na cestě za uzdravením setrvali. Studujte své onemocnění, příčiny jeho rozvoje a alternativy léčby. Choroba se tak stane Vaším učitelem 🙂

Za rozvojem autoimunitního onemocnění stojí 3 faktory:

  • Genetická predispozice (podílí se pouze ze 25 %)
  • Vnější stresory (jídlo, toxiny, stres ...)
  • Zvýšená propustnost střevní stěny, neboli leaky gut

Vzhledem k tomu, že geny neurčují náš osud se v souvislosti s lepkem podíváme na bod číslo 2 a 3. Co tedy lepek dělá v našem organismu, že má tu moc u člověka s genetickou predispozicí spustit chorobu?

Závislost na lepku

Začnu tím, že v těle existují receptory, na které se lepek váže. Po navázání dochází ke spuštění množství biochemických procesů, které mají podobný účinek jako například opiát morfium. Proto na lepek rychle vzniká závislost. Podobné receptory existují také například pro mléko.

To, že je těžké začít žít gluten-free úzce souvisí s dlouhodobě vytvořenou závislostí. Představte si, že někdo na heroinu (což je opiát stejně jako morfium) se přes den neustále pohybuje ve společnosti, která si během oběda píchá do žíly, u svačiny vdechuje výpary z drog a před spaním si šňupne lajnu. Navíc začínáte pociťovat abstinenční příznaky… vydržet je na začátku skutečně těžké. I když se pak závislosti (během několika dnů) zbavíte, je jednoduché, padnout do ní znovu.

Lepek obsahuje tzv. GLUTEOMORFINY, které se váží na receptory pro morfin. To má na tělo podobný účinek jako opiáty... dochází k pocitu úlevy, štěstí, uvolnění ... a při nedostatku "drogy" naopak k nástupu abstinenčních příznaků a potřebě doplnit dávku. 

Výše jsem psala, že gluten-free jídla jako je balený chléb, sušenky, muffiny a podobně nejsou nejlepším způsobem, jak lepek nahradit. Nicméně jich lze na začátku využít k přechodu na bezlepkovou dietu. Něco jako když závislý na heroinu používá Valium, aby překonal první fázi abstinenčních příznaků a snadněji se tak zbavil závislosti. Tyto věci neříkám, abych se někoho dotkla. Osobně mi fakt že jsem závislá vadil a motivoval mě ke změně, proto jej sdílím s Vámi.

Leaky gut, neboli zvýšená propustnost střevní stěny

je stav, kdy dochází k „rozvolnění “ spojů mezi jednotlivými buňkami střevní sliznice. Skrze narušená místa do organismu pronikají cizorodé molekuly jako neadekvátně natrávené jídlo, části bakterií atd. Tyto molekuly jsou potom rozneseny krví k různým orgánům (střevo, kůže, nervová soustava…), kde se dostávají do střetu s imunitním systémem. To zapříčiňuje téměř kontinuální zánětlivou reakci, podobnou odpovědi na bakterie a viry. Imunitní buňky útočí na neznámé molekuly, ale také na jejich okolí, což má za následek destrukci daného orgánu.

Italský lékař Alessio Fasano zjistil, že lepek vyvolává produkci látky jménem zonulin. Ta způsobuje rozvolnění střevních buněk. Za normálních okolností má tělo čas se s touto situací rychle vypořádat a spoje opět uzavřít. V důsledku masivní expozici lepku však není prostor pro regeneraci, což se stává podkladem pro rozvoj autoimunitního onemocnění.

Lepek spouští produkci ZONULINU, který napřímo vyvolává rozvolňování střevních buněk a tím přispívá k udržování zvýšené propustnosti střevní bariéry se všemi imunologickými důsledky.

Bílkoviny lepku navíc mají podobnou strukturu, jako některé tkáně v těle. Jakmile se do krve skrze narušené střevo dostanou jeho části, imunitní systém to vyhodnotí jako invazi toxinu a začne tvořit protilátky. Ty sice útočí na lepek, ale také na tkáně, které jsou mu podobné.

Člověk by si logicky řekl, že z této situace není cesty zpět. Tkáňové struktury jsou přítomny stále a ani po změně diety se stav neupraví. Opak je ale pravdou. Náš organismus je velmi inteligentní systém a po vysazení lepku dochází k rychlému poklesu nežádoucích protilátek.

Dobře… je možné, že se mě to týká… takový život ale nechci, hledal jsem cestu bez omezení

Celostní medicína se ve své podstatě zaměřuje na odstraňování příčin choroby. Pokud ze života odbouráme věci, které jej spouští, choroba zmizí. Zůstane však genetická predispozice. Proto se tomuto stavu říká remise, neboli klidové stádium.

Jakmile se však vrátíte k původním návykům, které opět poblázní imunitní systém, onemocnění se vrátí. Možná také v jiné podobě… Pokud se původně jednalo o méně „závažnou“ chorobu, jako je například Hashimotova tyreoitida, problém může později udeřit třeba v kabátě roztroušené sklerózy, nebo Crohnovy choroby. To, jak se bude onemocnění dále vyvíjet zatím neumíme předpovědět. Víme však jedno:

Imunitní systém je všudypřítomný v celém těle. Pokud se zblázní a způsobí vznik autoimunitního onemocnění, je až třikrát tak velká šance oproti běžné populaci, že se za pár let objeví další a závažnější choroba.

Jak už jsem psala výše, když jsem se začínala léčit, bála jsem se cokoliv sníst. Strach ale ustupoval s vymizením příznaků onemocnění. Nevrátila jsem se úplně tam, kde jsem začínala, nicméně mám momenty, kdy je pro mě těžké ubránit se chuti na čerstvý chléb, či koláč od babičky. To kde teď jsem mi trvalo roky, a přesto jsou chvíle, kdy se nechám unést. Když se to stane, musím dávat pozor, aby to netrvalo dlouho.

Jak tedy začít a vydržet? Řeknu Vám, co se mi osvědčilo a co by mohlo pomoci:

  • Cíl
    Řekněte si, jak dlouho vydržíte na dietě. Například vydržím 3 měsíce a pokud se budu cítit lépe uvidím co dál. Mít cíl Vám usnadní překonat těžké chvíle, protože máte nastaveno, že se jedná o dočasný stav.
  • Začněte si psát jídelní deník
    Kupte si hezký sešit do kapsy, do kterého si v průběhu dne budete zapisovat, co jste snědli. Budete tak hlídat denní příjem, začnete se více zabývat jídlem a přemýšlet o jeho kvalitě. Dále budete schopni lépe vyhodnotit, které potraviny u Vás vyvolávají příznaky. Jak jsem už psala, přecitlivělost se projevuje se zpožděním až 72 hodin a těžko si člověk spojí bolesti hlavy s koláčem, který jedl před třemi dny.
  • Když přijde slabá chvilka, běžte si zacvičit
    Mě tato metoda funguje skvěle. Když mám na něco chuť, raději než do spíže jdu na procházku s dětmi do lesa. Nebo prostě někam, kde si nemůžete nic koupit. Když kolem sebe člověk nemá neustále jídlo, nemá nutkání pořád jíst. S sebou si můžete nakrájet okurky, mrkev, jablko ... a když příjde chuť na něco s lepkem, dejte si raději něco zdravého.
  • Gluten-free fastfood
    Jak už jsem psala dříve, kukuřičné náhražky nejsou zrovna ideální. Nicméně pokud jste na začátku cesty, nebo máte slabou chvilku, kukuřičné těstoviny nebo sušenky mohou pomoci vydržet. Pro mě, milovníka těstovin a sladkostí se tyto produkty často stávají záchranou na cestách.
  • Pijte hodně vody
    Vzhledem k nadbytku hojnosti ve kterém žijeme, jsme ztratili schopnost vyhodnotit, zda máme skutečně hlad, nebo se o slovo hlásí chuťové pohárky. Než si tuto dovednost vybudujete, chvíli to potrvá. Do té doby vždy když budete pociťovat chuť nebo hlad, napijte se. Vždy si nachystejte třeba 3 litry minerální čisté vody a ty v průběhu dne vypijte. Dejte si to jako cíl alespoň na 10 dní.
  • Naučte se vést dialog se svým tělem
    Začněte meditovat, relaxovat a mluvit se sebou. Zeptejte se svého těla, co by mu prospělo. Každý z nás má schopnost vycítit své potřeby. Nastavte si v hlavě, že to co teď děláte, je pro Vás to nejlepší. Řekněte svému tělu, že od teď mu budete pomáhat, vyživovat jej, jak si zaslouží a ušetříte jej útoků z venčí. Mějte se rádi a řekněte to každému svému orgánu.
  • Čtěte a čtěte
    Čím více toho budete vědět, tím jednodušší bude vytrvat. Čím více knih přečtete, tím méně budete mít nutkání dietu porušit.
  • Pokud zhřešíte, nevzdávejte to
    Stalo se vám, že jste na oslavě neodolali a dali si dort? Odpusťte si to a pokračujte. Nicméně nezapomínejte, že čím déle porušení trvá, tím náročnější je návrat.

Nakonec bych chtěla říct jedno. Nemohu Vám zaručit, že díky bezlepkové dietě zmizí onemocnění, které Vás roky trápí. Často totiž za vznikem choroby stojí řada faktorů. Z praxe ale vím, že díky bezlepkové dietě dojde minimálně k výraznému zlepšení stavu, nebo navození remise. Pokud se Vám také podaří vyřadit mléko a cukr, je úspěch téměř jistý 🙂

Práce lékařky a studium medicíny z různých perspektiv je již více než 10 let mou největší vášní a koníčkem. Skrze vlastní zkušenost s vážným autoimunitním onemocněním -ulcerózní pankolitidou- jsem se odklonila od striktně západní medicíny a nyní provádím lidi na cestě za uzdravením pečlivým propojením konvečních, alternativních a psychoterapeutických metod zapracovaných do jednoduchého konceptu. Jsem přesvědčená, že autoimunitní onemocnění  můžete léčit a vyléčit, tak jako se to podařilo mě. Můj příběh si přečtěte zde >> >
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.