Život bez pizzy, chleba a koláčů??? Lepek v mém případě určitě nespouští autoimunitní onemocnění … nebo ano?

Mám špatnou zprávu.  Lepek se až u 80% lidí s genetickou predispozicí podílí na aktivaci chronických onemocnění, mezi které autoimunity patří. Dále se na základě studií prokázalo, že až 30% populace trpí přecitlivělostí na lepek, bez ohledu na to, zda se u nich časem projeví autoimunitní onemocnění či nikoliv. Ti potom po konzumaci například chleba trápí migrény, otoky, únava a podobně.

Mě sužovala ulcerózní pankolitida, která přes negativní prognózy lékařů již spoustu let tvrdě spí…

.. Tak tomu ale nebylo vždy. Stejně jako většina naší populace jsem vyrostla na chlebu, koláčích, knedlících a těstovinách. Takto jsem pak žila až do dospělosti. Měla jsem periody redukčních diet, kdy jsem vyřadila pečivo a přílohy. Nicméně jsem, jak už to znáte, měla takzvané hřešící dny, kdy jsem si tyto potraviny hojně dopřávala. Nikdy jsem však lepek neomezila úplně a dlouhodobě.

Lepek je směs bílkovin, nejznámější z nich jsou gliadin a glutenin. Je součástí všech obilovin, které jsou v dnešní době přidávány téměř do všeho a je prakticky nemožné se mu vyhnout. Není jen v pečivu, těstovinách, koláčích, pivu. Přidává se i do věcí, kde byste jej ani ve snu nečekali:

… a mnoho dalších. Teď si představte, jak vysokým dávkám lepku je tělo denně vystavováno. Na snídani si spousta Čechů dá nějaké pečivo. Potom si vyčistí zuby zubní pastou, namaže si obličej krémem ze kterého se lepek vstřebává z kůže po zbytek dne. Na oběd zahuštěná omáčka a polévka z meníček. K odpolední kávě je ideální zakousnout koláč a na večeři není moc času… takže pečivo, nebo těstoviny. Pokud si člověk večer nanese ještě noční krém s lepkem, tělo má zajištěno jeho neustálý přísun v průběhu celých 24 hodin. Mě to připadá strašidelné.

Vrátím se teď ale zpět k mému příběhu. Když u mě vypuklo onemocnění, začala jsem se léčit klasickými léky a dále pokračovala ve stávajícím životním stylu. Samozřejmě jsem slyšela o různých dietách, v té době mi ale medicínské vzdělání a psychické bloky nedovolily vidět za roh. Léky navíc celkem zabíraly, nechápala jsem proto, že je třeba začít pátrat po jiných způsobech terapie.

Jenže onemocnění se stále zhoršovalo , až se rozšířilo do celého střeva. Když jsem byla hospitalizována naposledy, pochopila jsem, že mi klasická západní medicína nemá co nabídnout. Bylo to velice bolestné poznání, nicméně zde nastal největší zlom v mém životě. Díky tomu jsem se uzdravila a dnes už jsem spoustu let bez medikace.

Celý můj příběh najdete zde>>

Rozhodně to ale nebylo ze dne na den. Musím přiznat, že na začátku jsem se bála cokoliv sníst, protože mi bylo řečeno, že budu mít vývod a nebudu moci mít nikdy děti. To mě tak děsilo, že i čerstvý zeleninový salát vypadal jako největší nepřítel. Pokud jste v podobné situaci, nejspíš máte dost velkou motivaci k tomu, abyste například lepek či mléko vyřadili ze svého jídelníčku. Nebo se rovnou pustíte do něčeho ještě radikálnějšího jako je třeba elementární dieta, kterou jsem na začátku držela já.

Elementární dietu popisuji ve své knize zde>>

Pokud ale žijete život, kdy léky dostatečně potlačují příznaky a zatím nepociťujete výrazná omezení, je přechod na „zdravou stravu“ z dlouhodobého hlediska nesnadný.

Když se mi pomocí elementární diety, půstů a raw stravy po několika měsících podařilo konečně kompletně vysadit léky a zvítězit nad všemi příznaky choroby, ocitla jsem se v podobné situaci. Věděla jsem, že pokud se uchýlím k původnímu životnímu stylu, onemocnění se vrátí. Já se ale v tu chvíli cítila skvěle…

Ocitla jsem se ve stejné situaci jako mnoho lidí, kteří se chtějí vydat na cestu za uzdravením, ale brání jim v tom řada věcí.

I já s těmito bloky bojovala. Pečivo pro mě byl ten nejjednodušší způsob, jak rychle zahnat hlad, kdekoliv a kdykoliv a jen za pár korun. Jeho chuť je navíc příjemně návyková, stejně jako u těstovin a třeba zákusků, kde se závislost násobí přítomností cukru.

Měla jsem sice plnou podporu manžela a rodičů, jakmile jsme ale jeli k babičce, bylo ze začátku těžké jí vysvětlit, že  ten knedlík prostě nebudu. A s čím jsem nejvíc bojovala a doteď bojuji? S faktem, že i troška může nadělat pěknou paseku. Za prvé opět nastartujete onu závislost, za druhé to je, jakoby jste udělali krok v před a s každým krajícem chleba se vraceli o 3 kroky nazpět.

Před tím než nastíním, jak s těmito vnitřními boji pracuji, přidám ještě trošku teorie. Informace jsou totiž jednou z věcí, která Vás bude motivovat k tomu, abyste na cestě za uzdravením setrvali. Studujte své onemocnění, příčiny jeho rozvoje a alternativy léčby. Choroba se tak stane Vaším učitelem 🙂

Vzhledem k tomu, že geny neurčují náš osud se v souvislosti s lepkem podíváme na bod číslo 2 a 3. Co tedy lepek dělá v našem organismu, že má tu moc u člověka s genetickou predispozicí spustit chorobu?

Závislost na lepku

Začnu tím, že v těle existují receptory, na které se lepek váže. Po navázání dochází ke spuštění množství biochemických procesů, které mají podobný účinek jako například opiát morfium. Proto na lepek rychle vzniká závislost. Podobné receptory existují také například pro mléko.

To, že je těžké začít žít gluten-free úzce souvisí s dlouhodobě vytvořenou závislostí. Představte si, že někdo na heroinu (což je opiát stejně jako morfium) se přes den neustále pohybuje ve společnosti, která si během oběda píchá do žíly, u svačiny vdechuje výpary z drog a před spaním si šňupne lajnu. Navíc začínáte pociťovat abstinenční příznaky… vydržet je na začátku skutečně těžké. I když se pak závislosti (během několika dnů) zbavíte, je jednoduché, padnout do ní znovu.

Výše jsem psala, že gluten-free jídla jako je balený chléb, sušenky, muffiny a podobně nejsou nejlepším způsobem, jak lepek nahradit. Nicméně jich lze na začátku využít k přechodu na bezlepkovou dietu. Něco jako když závislý na heroinu používá Valium, aby překonal první fázi abstinenčních příznaků a snadněji se tak zbavil závislosti. Tyto věci neříkám, abych se někoho dotkla. Osobně mi fakt že jsem závislá vadil a motivoval mě ke změně, proto jej sdílím s Vámi.

Leaky gut, neboli zvýšená propustnost střevní stěny

je stav, kdy dochází k „rozvolnění “ spojů mezi jednotlivými buňkami střevní sliznice. Skrze narušená místa do organismu pronikají cizorodé molekuly jako neadekvátně natrávené jídlo, části bakterií atd. Tyto molekuly jsou potom rozneseny krví k různým orgánům (střevo, kůže, nervová soustava…), kde se dostávají do střetu s imunitním systémem. To zapříčiňuje téměř kontinuální zánětlivou reakci, podobnou odpovědi na bakterie a viry. Imunitní buňky útočí na neznámé molekuly, ale také na jejich okolí, což má za následek destrukci daného orgánu.

Italský lékař Alessio Fasano zjistil, že lepek vyvolává produkci látky jménem zonulin. Ta způsobuje rozvolnění střevních buněk. Za normálních okolností má tělo čas se s touto situací rychle vypořádat a spoje opět uzavřít. V důsledku masivní expozici lepku však není prostor pro regeneraci, což se stává podkladem pro rozvoj autoimunitního onemocnění.

Bílkoviny lepku navíc mají podobnou strukturu, jako některé tkáně v těle. Jakmile se do krve skrze narušené střevo dostanou jeho části, imunitní systém to vyhodnotí jako invazi toxinu a začne tvořit protilátky. Ty sice útočí na lepek, ale také na tkáně, které jsou mu podobné.

Člověk by si logicky řekl, že z této situace není cesty zpět. Tkáňové struktury jsou přítomny stále a ani po změně diety se stav neupraví. Opak je ale pravdou. Náš organismus je velmi inteligentní systém a po vysazení lepku dochází k rychlému poklesu nežádoucích protilátek.

Dobře… je možné, že se mě to týká… takový život ale nechci, hledal jsem cestu bez omezení

Celostní medicína se ve své podstatě zaměřuje na odstraňování příčin choroby. Pokud ze života odbouráme věci, které jej spouští, choroba zmizí. Zůstane však genetická predispozice. Proto se tomuto stavu říká remise, neboli klidové stádium.

Jakmile se však vrátíte k původním návykům, které opět poblázní imunitní systém, onemocnění se vrátí. Možná také v jiné podobě… Pokud se původně jednalo o méně „závažnou“ chorobu, jako je například Hashimotova tyreoitida, problém může později udeřit třeba v kabátě roztroušené sklerózy, nebo Crohnovy choroby. To, jak se bude onemocnění dále vyvíjet zatím neumíme předpovědět. Víme však jedno:

Jak už jsem psala výše, když jsem se začínala léčit, bála jsem se cokoliv sníst. Strach ale ustupoval s vymizením příznaků onemocnění. Nevrátila jsem se úplně tam, kde jsem začínala, nicméně mám momenty, kdy je pro mě těžké ubránit se chuti na čerstvý chléb, či koláč od babičky. To kde teď jsem mi trvalo roky, a přesto jsou chvíle, kdy se nechám unést. Když se to stane, musím dávat pozor, aby to netrvalo dlouho.

Jak tedy začít a vydržet? Řeknu Vám, co se mi osvědčilo a co by mohlo pomoci:

Nakonec bych chtěla říct jedno. Nemohu Vám zaručit, že díky bezlepkové dietě zmizí onemocnění, které Vás roky trápí. Často totiž za vznikem choroby stojí řada faktorů. Z praxe ale vím, že díky bezlepkové dietě dojde minimálně k výraznému zlepšení stavu, nebo navození remise. Pokud se Vám také podaří vyřadit mléko a cukr, je úspěch téměř jistý 🙂