4 zásady bývalého IBD pacienta, které využije každý člověk se střevními problémy

Lidé se mě často ptají, jak se mi podařilo zvládnout ulcerózní kolitidu. Moji doktorští přátelé žasnou a říkají, že jsem takový raritní případ. Já ale nejsem žádný kouzelník ani rarita. Na své cestě za uzdravením jsem se inspirovala lidmi, kteří mají podobnou zkušenost. Když jsem pak o všem začala psát, počty těch, kterým se onemocnění jako je ulcerózní kolitida a Crohnova choroba podařilo podchytit, začalo přibývat i v mém okolí.

Nikdy nezapomenu na památnou větu, kterou mi řekla jedna mladá lékařka v nemocnici, kde jsem byla naposledy hospitalizovaná. Přesto, že verdikt zněl BUDETE MÍT VÝVOD A NEBUDETE MÍT DĚTI, podepsala jsem reverz o odmítnutí lékařské péče, zabalila jsem si své věci a z nemocnice odešla. Měla jsem však hrozný strach.

Když mi má stejně stará kolegyně přišla předat propouštěcí zprávu, nedalo mi to a zeptala jsem se: „Řekněte mi prosím, znáte někoho, kdo se z kolitidy uzdravil?“ Odpověděla:

„Osobně neznám nikoho, ale nezapomeňte… lidé, kteří se uzdraví se nemocnici vyhýbají obloukem. Kdybych byla na Vašem místě, udělala bych to stejné! Neumím si představit cpát do sebe po zbytek života ty hnusy, které v sobě mají imunosupresiva.“

MUDr. Anonymní (za toto by ji v práci nejspíš hodně zavařili)

Zní to jako jedna z mnoha vět. Ale určitě to znáte…. stačí pár slov, které mohou změnit vše. To, co mi při odchodu z nemocnice řekla tato žena, nebyla jediná věta, která mi pomohla kompletně přetočit své nahlížení na sebe a svět. Ani nebyla jedinou osobou, kterou jsem na své cestě za uzdravením potkala. Nicméně mi pomohla otevřít dveře, kterých jsem se do té doby bála jako čert kříže. Dveře, kterými jsem opatrně vykročila do neznáma. Tam, kde nebyla nemocnice ani doktoři, kteří by mi poskytli „ochranu“.

Přes všechny prognózy, kdy se ke mně nemoc každý rok minimálně dvakrát vracela v podobě krvácení ze střeva, průjmů, bolestí břicha a kloubů, jsem dnes zdravá. Nebo tomu klidně říkejte remise (klidové stádium). Remise, která trvá už více než 6 let, přestála 2 těhotenství a tunu práce je docela dobrá ne? 🙂

Celý můj příběh najdete >>>ZDE<<<

Nicméně i já mám své chvilky. Ono není jednoduché úplně ignorovat výhružky, které jsem si vyslechla v nemocnici. Představa vývodu mě vyděsí vždy, když chytnu střevní chřipku. A proto jsem si vytvořila sérii opatření, které mi pomáhají překonat chvíle, kdy se o slovo zahlásí démoni jménem strach.

1. Bez práce s myslí to prostě NEJDE!

Věřte mi, nejsem žádný ezoterik. Naopak mě znervózňují praktiky jako kyvadlo, prodávání předražené vody se třemi a více vodíky apod. Psychosomatika však ezoterika není, a dokonce už se vyučuje na univerzitách. Do očí bijící spojení emocí a stresu s rozvojem civilizačních onemocnění, jako jsou autoimunity, nelze ignorovat.

Většina lékařů uznává fakt, že ke zhoršení obtíží dochází právě po nějaké psychické či fyzické zátěži. U mě tomu pravidelně bylo po důležité zkoušce na vysoké škole. Málokdo Vám ale řekne, jak s tím pracovat. Tou nejhorší variantou je pak dle mého názoru předpis na antidepresiva, která velká část lidí nepotřebuje a která mají své nezanedbatelné vedlejší účinky.

Řeknu Vám teď jednu extrémně důležitou věc. Pokud nebudete pracovat na tom, jak vnímáte sebe a svět, nepodaří se vám úspěšně léčit žádné onemocnění.

I v případě, že se rozhodnete jít cestou klasické medicíny, vaše výsledky nebudou tak dobré, jako kdybyste řešili i svou psychiku. Existují lidé, kteří se dokázali vyléčit pouze změnou svého nastavení. A proto nikdy nezapomínejte na tento aspekt v uzdravování, i když máte pocit, že je to něco, čemu nemusíte věnovat pozornost.

Střevo jako druhý mozek

Určitě jste zažili motýlky v břiše, když jste se něčeho nemohli dočkat. Nebo možná dokonce průjem před zkouškou či vystoupením…. Střevo je zásobeno tzv. autonomními nervy, které ovlivňují. Výzkum dokonce poukazuje na fakt, že je ve střevě více nervových spojení než v mozku.

Dr. Michael Gershon zasvětil svou kariéru výzkumu lidského zažívacího ústrojí. Jeho 30-ti letý výzkum vedl k mimořádnému objevu: nervové buňky ve střevě se chovají jako mozek. Tento „druhý mozek“ může kontrolovat naše střevo úplně samostatně. Oba naše mozky (jeden v lebce a druhý ve střevě) musí spolupracovat. Když tomu tak není, vzniká chaos a onemocnění jak v břichu, tak v hlavě.

Kniha The Second Brain by Dr. M.Gershon

Jak už to tak v těle bývá, vše souvisí se vším. A toto platí zejména o střevě, jehož funkce jsou úzce spojeny s naší hlavou. Viděla jsem pozoruhodné zlepšení psychického stavu u lidí, kterým se podařilo vyléčit střevní infekci. Obrovská spousta mých klientů zaznamená výrazný ústup deprese, úzkosti, stresu…, když změní jídelníček a dohojí střevní sliznici. A funguje to i naopak. Když se budete cítit dobře v hlavě, bude lépe i vašemu střevu. Na to pamatujte, ať už řešíte IBS, endometriózu, Crohnovu chorobu, neplodnost, nebo třeba onemocnění štítné žlázy.

Co funguje mě?

Ve svých článcích vždy sdílím praktické typy, jak řešit různé potíže a neduhy. A nebude tomu jinak ani zde. Na úvod však zdůrazním jeden důležitý fakt- KAŽDÝ JSME JEDINEČNÝ. Jeden člověk potřebuje lézt po horách a podávat výkon, aby se cítil dobře, jiný dává přednost teplé koupeli se svíčkami. Inspirujte se u mě, ale léčbu si vždy přizpůsobte tak, aby vám seděla.

Techniky které používám já:

  • Pravidelná dechová cvičení, na která navazuje vizualizace. Dechová cvičení jsem se učila od Wima Hofa a vizualizaci od paní, která se věnuje kvantování. Kvantování spoustě lidem nejspíš zní ezotericky a nebylo tomu jinak ani u mě. Ale tato paní mi kvantování podala tak jasně a pro mě „normálně“, že jsem se díky jejím postupům vypracovala do úrovně, že jsem schopná léčit své tělo myslí a zahřát se hlavou i když zrovna mrzne. Tato cvičení dělám každý den… ať už před spaním, po probuzení, nebo když jsem na hřišti s dětmi.
  • Sport a pobyt v přírodě, který mě naplňuje a baví. Příroda pro mě představuje zdroj hojnosti, volnosti a zdraví. Ráda běhám, jezdím na kole, lezu po skalách, jezdím na běžkách a chodím. Ne každý je „sportovní typ“, ale radím Vám, abyste si našli aktivitu, která vás bude naplňovat a začali s ní hned teď. Vše samozřejmě tak, abyste se po sportu cítili dobře. Věřte mi, pohyb na čerstvém vzduchu je opravdu ten nejpřirozenější všelék. 🙂
  • Studené koupele v jezírkách, přehradách a potocích… případně ve vaně. Otužování nebylo vždy mým koníčkem. Dříve jsem doslova nenáviděla studenou vodu. Namočit si lýtka v zimě pro mě představovalo skutečně bolestivý zážitek a abych přežila den, ráno jsem se sprchovala horkou vodou. To se však otočilo ve chvíli, kdy mi bylo zle a nic nefungovalo. Jsem živým důkazem, že otužování prospěje i těm, kteří mají pocit, že pro ně přestavuje pouze stres.
  • Teplé koupele a saunování… ano, slyšíte dobře, teď si opravdu protiřečím. Avšak tyto protiklady jsou esencí života. Aby byla v životě rovnováha, musíme do něj zařadit oba protipóly. Vystavování se chladu je stres, který musí následovat i uvolnění. Pokud je stres krátkodobý, vede k obrovskému rozvoji učících, fyzických i mentálních funkcí. Následně však musí dojít k uklidnění, abychom veškeré tyto pozitivní informace mohli zpracovat a vstřebat. Chronický stres naopak způsobuje celou řadu zdravotních problémů. Aby se mé tělo uvolnilo, dám si večer horkou koupel, nebo jdeme s manželem do sauny.
  • Ayurvédské bylinky na uklidnění jménem Nagar MothaCBD olej.
Nagar Motha je chladící směs bylin, kterou kombinuji s Apan Agni, což je ayurvédský recept na šetrnou očistu těla. Tímto způsobem jsem postupovala i v době, kdy jsem tělo očišťovala od imunosupresiv.

2. Stupínek pro děti

Tento bod zní tak trošku hloupě, ale je naprosto revoluční! Možná si řeknete, jak stupínek nebo štokrle souvisí se střevy… No není to, jako když mluvíme o dvou mozcích, nicméně doporučuji tuto pomůcku úplně každému. Nejen lidem, kteří mají zažívací obtíže.

Vykonávání velké potřeby není relax na půl hodiny. Chápu, někdy se i záchod může proměnit v útočiště před dětmi nebo manželkou. Mám s tím své zkušenosti 🙂 Nicméně pokud se na toaletě chcete schovat, raději si sedněte na prkénko. Vysedávání na záchodě se může podílet na rozvoji hemeroidů, prolapsu sliznice konečníku a narušení mechanismu vyprazdňování.

Navíc pro nás tato pozice není vůbec přirozená. Jsme naprogramováni tak, abychom si při vyprazdňování podřepli. Tím se otevře rektální kanál, zapojí se břišní lis, uvolní se pánevní dno a stolice může lehce odejít.

Neznám nikoho, kdo by měl doma turecký záchod, nebo chodil na nočník, pokud už není malé dítě. To lze ale jednoduše ošetřit tak, že si nohy podložíte, čímž docílíte pozice, kdy jsou kolena výše než hýždě. Taková pozice stačí k tomu, abyste nepřetěžovali konečník a střevo.

Můžete použít knihy, štokrle… prostě cokoliv, čím nohy vyvýšíte. Já mám ten nejlevnější stupínek pro děti z Ikei 🙂 Pokročilí akrobati si pak mohou dřepnout přímo na prkýnko!

Takto by to mělo vypadat všude! Jak doma, tak v restauracích 😀

3. Probiotika

Ať si říká kdo chce co chce, probiotika by dle mého názoru měla být součástí léčby střevních onemocnění. A mezi střevní choroby ve svém důsledku patří většina případů autoimunitních onemocnění.

Aby vzniklo autoimunitní onemocnění, musí být přítomny 3 faktory:

1. Genetická predispozice (maximálně 25% podíl)

2. Zvýšená propustnost střevní stěny

3. Externí aktivátory onemocnění

Dr.Alesio Fasano, přední dětský gastroenterolog a specialista v oblasti autoimunitních onemocnění

Více informací o celostní léčbě autoimunitních onemocnění najdete v mém e-booku zdarma >>>ZDE<<<.

Existují názory, že probiotika, která přijmete ústy, se ve střevě neudrží, že jsou zničena při průchodu zažívacím ústrojím, že jsou zkrátka k ničemu. Já si to nemyslím a jsem přesvědčená, že v mém uzdravování sehrála probiotika důležitou roli. Také tento efekt vnímám vždy, když mám zažívací obtíže a probiotika nasadím. Možná placebo? Nemyslím si to.

Studie poukazují na fakt, že je efektivita probiotik při udržování klidového stadia IBD (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida) srovnatelná s léky jménem acetyl-salicyláty (ASA), kam patří Asacol, Pentasa apod. Léky, které se standardně nasazují jako prevence návratu onemocnění střev u pacientů, kteří nemají (zatím) těžký průběh.

Systematic review with meta-analysis: the efficacy of probiotics in inflammatory bowel disease, Y. Derwa, D. J. Gracie, P. J. Hamlin, A. C. Ford, 2017, Alimentary pharmacology and therapeutics.

Probiotika jsou dle mého názoru velice prospěšná, avšak mohou způsobovat i potíže. Například lidé s histaminovou intolerancí netolerují většinu probiotik. Histamin, který člověk s HIT nedokáže adekvátně zpracovat je totiž z velké části produkován střevní mikroflórou. V těchto případech je nutné volit probiotika na míru nebo probiotika určená lidem s HIT.

Stejně tak probiotika nemusí tolerovat lidé s IBD. Ať už je to z důvodu náhlého vymírání stávajících bakterií (Herx-Heimerova reakce), narušené střevní sliznice a přecitlivělosti, nebo obsahu PREbiotik, které také mohou způsobovat potíže. Při nasazování je pak nutné postupovat velmi opatrně, od špetky až po plnou dávku.

Více o tom, jak jsem léčila závažné autoimunitní onemocnění střeva (ulcerózní pankolitida) a o tom, jak užívat probiotika, najdete v mém e-booku >>>ZDE<<< .

Pokud Vás zajímá, jak dohojit střevo v případě autoimunitního onemocnění, které se střevy na první pohled nesouvisí (onemocnění štítné žlázy, roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, lupus, lupenka a další), určitě mrkněte na mou tištěnou knihu >>>ZDE<<<.

4. Povídání si se svým tělem

Většina lidí bude souhlasit, že je důležité komunikovat se svým tělem. Internet je plný článků a knih na toto téma. Co ale vidím je, že málokdo umí tuto dovednost plně uvést do praxe. A je to pochopitelné. Ono se to totiž většinou nestane ze dne na den. I tyto schopnosti je nutné neustále procvičovat.

„Umíte se propojit svým tělem tak, že víte, co a kdy potřebuje? Dokážete se okamžitě zastavit ve chvíli, kdy je to potřeba? Dokážete odolat jídlům a požitkům, které pro Vás nejsou dobré… ne proto, že to někdo řekl, ale proto, že vám tělo říká NE?“

Jsem přesvědčená, že tuto dovednost v sobě máme zakódovanou všichni. Jen jsme ji tak nějak přesunuli do nevědomí. Klasická medicína tvrdí, že není možné vědomě ovládat biochemii v těle. Taky nevěří, že je možné se svým tělem v jazyku biochemie komunikovat. Avšak já jsem důkazem, že to jde. A nejsem sama… je nás spousta a věda nás považuje za hříčky přírody. 🙂

A jak to dělám? Abych pravdu řekla, není jednoduché vysvětlit procesy, které z velké části dělám intuitivně, v krátkém blogovém článku. Ale pokusím se Vám to alespoň nastínit.

Každý jsme jiný a můj způsob vám vůbec nemusí vyhovovat. Všichni se mě však ptají, jak je možné, že přesně vím, co mé tělo potřebuje a taky kdy. Dokážu vyhodnotit, jakou mám použít bylinu, jaký doplněk stravy, jakou aktivitu, odpočinek. Samozřejmě se to vše pojí také s tím, že vím, jak tyto byliny a preparáty fungují v těle, jehož fyziologii jsem roky studovala. Avšak spoustu věcí je možné vycítit a nemusíte k tomu mít vystudovanou medicínu.

Jóga na pláži v Thajsku 🙂

Také nesmím zapomenout na nemalou skupinu lidí, kteří přesně vědí, co jejich tělo potřebuje. Přesto si takový luxus nedopřejí a vědomě zůstávají uvěznění v nemoci. Já se rozhodla toto už nedělat. Když něco potřebuji, tak si to prostě vezmu. Bez ohledu na den v měsíci či povinnosti v domácnosti. Nejúžasnější na tom všem je, že čím déle žiju ve zdraví, tím častěji vše co potřebují nacházím sama v sobě. Občas pak zamířím do zdravé výživy, do lékárny, nebo do manželské poradny 😀

  • Na tělo se umím napojit hlavně díky kvantování… opět, tento ezoterický pojem mi byl vysvětlen tak „surově“, že jsem kvantování přijala, otevřela se mu a nyní z této dovednosti denně čerpám. Jak už jsem psala výše, učila jsem se techniky samoléčby. A abyste se mohli léčit, musíte nejprve vědomě odhalit, kde je potíž. A to vyžaduje velmi intenzivní spojení s tělem.
  • Komunikace s fyzičnem vyžaduje extrémní zklidnění mysli. Pro mě byl toto kámen úrazu, protože jsem člověk, který dělá tisíc věcí najednou, perfekcionista, dříč… Hlavou mi běhají stovky myšlenek, které jsou jako rozbouřený oceán. Aby se vody zklidnily, musím se přehoupnout do úplně jiného módu. A k tomu nejčastěji využívám dechová cvičení.
  • A když už se na tělo napojím a vím, co mám dělat, tak to dělám hned. Nečekám, až se vrátí krvácení ze střeva a bolesti. Prostě vše podchytím dříve, než se stane něco závažnějšího. Už se mi za ty roky, kdy mě nemoc opustila, několikrát stalo, že jsem držela několika denní půst nebo dlouhou očistu. Prostě si to tělo žádalo a já jej poslechla. Taky se mi stalo, že jsem musela odmítnout nějakou akci, na kterou jsem se těšila, protože moje tělo bylo unavené řeklo ne.

Tělo je chrám pro naši duši a je potřeba o něj pečovat, jinak i duše bude strádat.

Já věřím tomu, že nemoc je signál. Volání těla, které nám říká, abychom se zastavili a věnovali mu pozornost. Pokud se z nenápadných signálů, jako jsou zažívací potíže, stane diagnostikovatelná choroba, je mnohem náročnější stav řešit. A já už toto nikdy nechci zažít. Proto dávám přednost dlouhotrvajícímu zdraví před jednorázovými požitky.

Kamarádi se mě ptají, jestli mi nechybí mléko. Ne nechybí, protože když si představím, co mi může udělat, přejde mě chuť. Taky se mě ptají, proč se tak trápím tím zdravým životním stylem… ať se uvolním a užívám si život. Já to ale takto necítím, je mi dobře a život si opravdu užívám. A upřímně…. mnohem více mi chutná má vypracovaná postava, než dvojitý hamburger s hranolkama a tiramisu! 😀

PS: I já občas dopřeju jídlo nebo aktivitu, které pro mě nejsou ideální. Klíč je ale v tom, udělat to občas. Jednou za měsíc, dva, tři… A pak zase žít tak, aby se mé tělo vyživilo, nabralo energii, zregenerovalo… a zářilo.

A vám přeji, ať záříte jako hvězdy. Protože jimi jste a je jedno, jakou cestou se budou vaše kroky ubírat, pokud jste opravdu šťastní 🙂

Práce lékařky a studium medicíny z různých perspektiv je již více než 10 let mou největší vášní a koníčkem. Skrze vlastní zkušenost s vážným autoimunitním onemocněním -ulcerózní pankolitidou- jsem se odklonila od striktně západní medicíny a nyní provádím lidi na cestě za uzdravením pečlivým propojením konvečních, alternativních a psychoterapeutických metod zapracovaných do jednoduchého konceptu. Jsem přesvědčená, že autoimunitní onemocnění  můžete léčit a vyléčit, tak jako se to podařilo mě. Můj příběh si přečtěte zde >> >
Komentáře
  1. Eva napsal:

    Ďakujem. Dobrý článok.
    Verím samoliecbe pomocou mysle, byliniek a dychových cvičení, prečítala som toho už veľa na workshopoch, Younity prednášky, už len trénovať. Každý hovorí, že treba každý deň, toto mi ešte chýba, pravidelnosť. Polepšim sa.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.