Infekce a autoimunitní onemocnění

Téma, které zajímá téměř každého člověka, se kterým jsem kdy spolupracovala. Šedá zóna klasické medicíny, která sice často sahá po antibioticích, avšak obecně spojení autoimunity s chronickou infekcí nevěnuje moc pozornosti.

Infekce je jedním z častým spouštěčů autoimunitního onemocnění. Dělá to skrze celou řadu mechanismů. Od tzv. dysbiózy, tedy narušení mikroflóry, až po přímé poškození orgánů nemocného. Já v tomto článku budu mluvit o jevu, který se nazývá molekulární mimikry, česky zkřížené reakce.

Na medicíně jsme se o tomto fenoménu učili mnohokrát. Například v případě angíny, která je způsobená bakterií Streptococcus pyogenes. Tato bakterie, stejně jako jiné patogeny, vyvolává produkci protilátek. Jejich úkolem je navázat se na nepřítele a označit jej. Imunitní systém pak rozpozná označenou molekulu a zničí ji. Problém nastává, když je struktura mikrobu podobná molekulám tkání našeho vlastního těla. Protilátky se pak logicky navážou i na tkáně a imunitní systém se je snaží zneškodnit.

Protilátky (zeleně), které se váží na virus, který pak imunitní systém rozpozná a zničí.

Má prababička byla velmi milá paní. Pamatuji si její úsměv, její hlas, vůni… ale také prsty, které pokřivila tzv. post-infekční artritida. Zánět kloubů, který u ní v dětství navázal na neléčenou angínu. Právě klouby, ale také například srdce jsou cílem protilátek, které se váží na jak na Streptokoka, tak na tkáň chrupavky.

Post-infekční, neboli reaktivní zánět, je projevem akutní infekce. Avšak my zde budeme mluvit o něčem trochu jiném. O něčem, co je v klasické medicíně na rozdíl od akutní post-infekční reakce velmi podceňováno. A to je vazba autoimunitního onemocnění na chronickou infekci.

Proč jen u někoho?

Vraťme se ale ještě na moment k angíně a Streptokokovi. Angínou v průběhu života trpěl téměř každý. Jen u malé části z nás se však rozvinou kloubní komplikace. Proč k rozvoji obtíží dochází jen u někoho?

Když pomineme případy, kdy je infekce podchycená včas antibiotiky, zbývá nám tu stále velká skupina lidí. Teorií, proč je průběh infekce komplikovaný jen u někoho, je celá řada. Jedna z nich mluví o hladině protilátek, která když je příliš vysoká, může způsobit výše uvedené potíže. Tyto protilátky lze změřit a v laboratorních výsledcích je najdete pod zkratkou ASLO.

Streptokok pod mikroskopem

Já si ale kladu otázku, proč je hladina protilátek tolik zvýšená?

Myslím si, že v tom, zda dojde k rozvoji patologické autoimunitní reakce, totiž hraje svou roli i něco jiného, než jen infekce. A tím je stav našeho střeva v kombinaci s genetickou predispozicí. Znovu a znovu se mi tato teorie potvrzuje, přestože klasická medicína ve svém přístupu nad touto možností vůbec neuvažuje.

Věděli jste, že je stav střeva spojen s tím, jak u Vás bude probíhat infekce? Dokonce i infekce, která nemá na první pohled se střevy nic společného, jako třeba COVID-19?

Já, IBD a infekce

Lidé, kteří mají narušené střevo tak, že jim byla diagnostikována ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, nebo jiné autoimunitní onemocnění, jsou ještě více citliví, když přijde na molekulární mimikry. Toto je něco, o čem jsem dříve neměla tušení a teprve vlastní zkušenost s alternativní léčbou potvrdila mé domněnky o tom, jak důležitá je v terapii autoimunitního onemocnění také léčba infekce.

Stejně jako to bývá u většiny těch, které postihlo závažné autoimunitní onemocnění, se u mě problémy neobjevily z ničeho nic. Krvácení ze střeva bylo až následkem dlouholetého trápení vlastního těla i duše. Potíže s imunitou, pletí, psychikou… se projevovaly mnoho let před tím, než padla diagnóza „ulcerózní kolitida„.

Jak jsem se léčila a uzdravila popisuji v ebooku >>>ZDE<<<

Až když jsem započala studium funkční medicíny, uvědomila jsem si, jak velmi se mé chabé střevní zdraví podepsalo na tom, jak často jsem bývala nemocná. A také na tom, jak intenzivně u mě infekce probíhaly.

Zdravé dítě se většinou s nákazou vypořádá velmi rychle a za dva dny už si hraje, jako by nic, i když den před tím mělo čtyřiceti stupňovou horečku. To ale nebyl můj případ. Často jsem byla nemocná i několik týdnů v kuse. Trpěla jsem afty, anemií, extrémní slabostí a kožními problémy.

V období diagnózy se navíc přidaly potíže se zuby, kdy jsem se dopracovala až k zánětu čelisti.

.

Článek o zubech, dásních a autoimunitním onemocnění si můžete přečíst >>>ZDE<<<

Zánět, infekce, nemoci, oslabená imunita… to vše jsem si prožila na vlastní kůži. A kde tkvěla příčina těchto obtíží? Ve střevech, které se následně naplno ozvaly v podobě autoimunitního onemocnění.

Celý můj příběh najdete >>>ZDE<<<

Nevyvinutý imunitní systém? Tomu nevěřím…

Člověk by si mohl říct, že jsem tehdy byla malá. Že můj imunitní systém nedokázal reagovat na infekci. Já jsem ale přesvědčená o tom, že se u mě už tehdy spouštělo později diagnostikované autoimunitní onemocnění. Od doby, kdy jsem se začala léčit celostně, jsem samozřejmě byla nemocná. Ale nikdy už ne tak, že by mě infekce na několik týdnů položila do postele. A to i přes to, že jsem vlastně rizikový pacient. 🙂

Jsem přesvědčená o tom, že roli v tom, jak se mé tělo vypořádává s infekcí hraje fakt, že mám zdravá střeva. A čím dál více čtu a studuju, tím více si potvrzuji, jak úzce je průběh onemocnění spjat se střevním zdravím.

Molekulární mimikry a autoimunitní onemocnění

Když pochopíte, co jsou to molekulární mimikry, osvětlí se vám i velká porce komplikované tematiky autoimunitních onemocnění.

E-book zdarma, kde vám přiblížím, co všechno může spouštět autoimunitní onemocnění a na co se v léčbě zaměřit najdete >>>ZDE<<<

Molekulární mimikry jsou jevy, kdy dochází k napodobování nějaké molekuly jinou molekulou. V našem případě je to podobnost mezi molekulou patogenu (bakterie, viry, kvasinky, paraziti a části všech těchto organismů) a molekulou tkáně našeho vlastního těla (klouby, nervová tkáň, střevo…).

Virus

Když do těla vnikne nějaký patogen, imunitní systém na to mimo jiné zareaguje produkcí protilátek. Protilátky jsou velice specifické struktury, které se naváží pouze na patogen, který imunitní systém aktivoval. Stává se ale, že je struktura patogenu podobná struktuře tkáně našeho těla. A to je samozřejmě problém. Imunitní systém pak neútočí jen na zlý mikroorganismus, ale také na naše vlastní tělo. Vzniká autoimunita.

Proč ale autoimunita přetrvává i po zničení infekce?

Pokud je tělo oslabené už před infekcí, není schopné se s ní účinně vypořádat. Infekce zůstává ukrytá v organismu a náš chytrý imunitní systém proti ní stále bojuje a systematicky nadále poškozuje také naše tělo. EBV virus, HSV (opary) a další viry jsou známé tím, že se schovávají v těle a způsobují celou řadu problémů.

Infekce je druhou nejčastější příčinou revmatoidní artritidy. Bývá lokalizovaná přímo v kloubech, ze kterých byly izolovány mikroby jako mykoplazmata a ureaplazmata. Po dlouhodobém podávání vhodných antibiotik dochází u 90% pacientů k úplnému ústupu onemocnění.

David Brownstein, americký lékař a specialista na autoimunitní onemocnění kloubů

Pak jsou tady ale infekce, které přece nejsou v těle. Jak je tedy možné, že neustále aktivují imunitní systém?

Odpověď je často v zažívacím ústrojí. Od dutiny ústní, až po konečník. Přes to, že infekci nikdo nediagnostikoval, schovávají se zde mikroby, které odsud nadále stimulují tvorbu protilátek.

Leaky gut

Leaky gut je anglický pojem pro stav, kdy je zvýšená propustnost střevní stěny. Pokud mě nějakou dobu sledujete, už jste o termínu leaky gut pravděpodobně slyšeli. Musím se však tomuto velmi zásadnímu tématu opět vrátit. Protože střevní zdraví je úzce spjato s tím, jak u vás probíhá a bude probíhat autoimunitní onemocnění. A to i v případě, že za jeho aktivací stojí infekce sídlící v úplně jiné části organismu.

Věděli jste, že pacienti, kteří mají narušenou integritu střevní stěny, mívají mnohem závažnější průběh infekce koronavirem než ti, kteří mají střeva zdravá?

Když je porušená soudržnost střevních spojů, sliznicí prochází mnohem větší molekuly, než je pro nás přirozené. To samozřejmě naše tělo vyhodnotí jako invazi nepřítele a reaguje útokem. Pokud máte diagnostikované autoimunitní onemocnění, tak je šance, že vaše střevo není zrovna fit, velmi vysoká.

Zvýšená propustnost střevní stěny (leaky gut)

Od narození se náš imunitní systém kalibruje. Denně poznává nové látky. Učí se, co je nebezpečné a co nikoliv. Pokud však systematicky ničíme schopnost našeho střeva vytvořit bariéru mezi vnitřním a vnějším prostředím, přichází časem problém. Velké molekuly, které bychom za normálních okolností „vykakali“, nebo více rozložili, přechází do krevního řečiště. Tam na ně reaguje náš úžasný a chytrý imunitní systém. Ten stejný systém, který se snažíme potlačit pomocí léků, protože si myslíme, že je pokažený.

Náš imunitní systém je ale od své podstaty naprosto geniální!

Velmi cíleně reaguje na látky, které nemají v našem těle co dělat. Jde o důmyslnou a bezcitnou likvidaci nepřítele. Potíž ale nastává ve chvíli, kdy je tělo, které se nestačilo přizpůsobit toxické zátěži dnešního světa, zahlceno jedy a stresem z venčí. Jedy, které se skrývají v jídle, toxických vztazích, kosmetice a dokonce ve vodě.

Bariéra, kterou tvoří střevní sliznice, je těmito působky narušená. A skrze ní teď mohou do krve pronikat velké molekuly z potravy, toxiny, ale také bakterie, viry a jejich součásti. Nejenže to vede ke komplikovanému průběhu celé řady infekcí. Ale za těchto podmínek má člověk mnohem větší šanci, že se infekce někde v těle schová a vytvoří chronický a vleklý problém v podobě únavy, deprese a autoimunitního onemocnění.

Zkřížené reakce

Molekulární mimikry mají český název zkřížené reakce. Zopakuji, že jde o útoky imunitního systému na neznámé a nebezpečné molekuly, které mají naneštěstí strukturu velmi podobnou tkáním lidského těla.

Vybrala jsem pro Vás 7 patogenů, které trápí spoustu lidí a které mohou stát za aktivací autoimunitní reakce:

1. HSV 1 (Herpes simplex virus)

Kdo by neznal opar. Je jen pár vyvolených, kteří se s tímto virem nikdy nesetkali. Jde o virus, který člověk „chytne“ většinou v dětství, kdy se toto onemocnění vůbec neprojeví. Následně se virus přesouvá to nervové tkáně, kde hibernuje a čeká na oslabení imunitního systému. Když k takovému oslabení dojde, virus se začíná množit a vytvářet puchýřky na rtu.

HSV 1

HSV je považován za neléčitelné onemocnění. V klidové fázi hostitele nijak neobtěžuje a pokud dojde k jeho aktivaci, puchýřky do několika dní zmizí a nic se neděje. Tak proč se tím zabývat.

Toto může být pravdou pro většinu lidí. Nicméně u někoho s predispozicí k autoimunitnímu onemocnění může HSV stát za aktivací potíží. HSV má totiž strukturu podobnou rohovce oka a pokud vyvolává produkci protilátek, může spouštět autoimunitní onemocnění oka známé jako stromální keratitida.

2. Campylobacter jejuni

Tato bakterie způsobuje celou řadu závažných zažívacích obtíží. Může se projevovat bolestmi břicha, průjmem a u dětí i krvácením ze střeva. Člověk se nejčastěji nakazí z tepelně neopracovaného drůbežího masa.

Kampylobakterióza většinou sama odezní, avšak problém přichází, když je kompromitované střevní zdraví. Infekce se pak stává chronickou a vedle přetrvávajících zažívacích obtíží může aktivovat autoimunitní onemocnění nervové soustavy jako je Gullain-Baré syndrom.

Campylobacter jejuni

3. Borrelia burgdorferi a Lymská nemoc

Boreliózu přenáší infikovaná klíšťata. Lidé vědí o tom, jak závažné následky může tato infekce způsobit a většinou vyhledají lékaře, když se u nich objeví zarudnutí kůže po odstranění přisátého klíštěte.

Lékem volby jsou antibiotika. Stává se však, že klasická léčba nedokáže zbavit tělo infekce a ta se pak stává chronickou. Nejznámějším a také pravidelným příznakem Lymské nemoci je extrémní únava až vyčerpání.

Borrelia sama o sobě v těle působí neplechu a neléčená může vést k závažnému poškození nervové soustavy. Navíc ale spouští například autoimunitní onemocnění klubů.

Borrelia burgdorferi

4. EBV (Epstein Barr virus)

Další ze známých patogenů, které pravidelně provází autoimunitní onemocnění, je EBV. Virus ze stejné rodiny, jako je třeba opar nebo HPV, který způsobuje rakovinu děložního čípku.

EBV je původcem infekční mononukleózy, což je onemocnění jater, které se projevuje bolestí v krku, typickým zánětem mandlí, horečkou, zvětšenými uzlinami atd.

Většina z nás se s virem EBV dokáže vypořádat a infekce se kompletně zbavit. Pak je tu část lidí, u kterých se nákaza EBV stává chronickou záležitostí, která se stejně jako borelióza projevuje extrémní únavou. Vedle toho je struktura EBV velmi podobná bílkovině myelinu. Protilátky proti EBV tak napadají také nervovou soustavu a mohou být původcem například roztroušené sklerózy.

EBV virus

5. Coxackie viry

Coxackie viry jsou rodina virů, do které patří například žloutenka typu A, virus dětské obrny a další. Jde o patogeny, které přežívají v zažívacím ústrojí člověka. Některé z nich mohou vyvolávat infekce s těžkým průběhem, jiné jsou naopak úplně bezpříznakové.

Coxackie viry mohou spustit například cukrovku 1. typu.

6. Yersenia enterocolica

Bakterie, která patří do stejné rodiny jako mor, který ve středověku vymýtil obrovskou část populace. Tato bakterie způsobuje silné průjmy, bolesti břicha a může vést až sepsi. Člověk se nejčastěji nakazí ze syrového vepřového masa, ale také ze syrového ovoce nebo zeleniny v oblastech vysokého výskytu Yersenie.

Je potřeba si uvědomit, že toto onemocnění je běžné i v České republice. Spousta lidí ani neví, že u nich průjem způsobila právě tato bakterie, protože se s infekcí sami vypořádají. Avšak stejně jako u výše zmiňovaných, Yersenie může spouštět autoimunitu, v tomto případě onemocnění štítné žlázy.

.

7. Koronavirus

Původně jsem do tohoto výčtu chtěla zařadit salmonelózu, jejíž přítomnost je spojována s rozvojem kloubních potíží. Nakonec jsem se ale rozhodla seznámit vás s rizikem vzniku autoimunitního onemocnění po nebo při infekci koronavirem. COVID je totiž téma, které absolutně převládá ve všech konverzacích, jejichž útržky mě dohání ve frontě na banány, na ulici, na návštěvách rodiny a vlastně úplně všude.

Říkala jsem si, že i kdyby člověka nezajímalo v tomto článku vůbec nic, koronavirus mi zcela jistě pomůže šířit osvětu. 🙂 Je to téma, které lidi s autoimunitním onemocněním intenzivně řeší. Přece jen se virus mezi námi momentálně vyskytuje ve velkém množství.

Avšak nezapomínejte, že i ostatní mikroby tu jsou i přes pandemii také a není radno je podceňovat! Už dávno před zrozením koronaviru trápili velkou spoustu lidí s autoimunitním onemocněním a je tomu tak i nadále.

Koronavirus, stejně jako celá řada dalších virů, vyvolává tvorbu protilátek, které mohou stát za spuštěním autoimunitního onemocnění. Momentálně na toto téma probíhá řada studií které naznačují, že by infekce koronavirem mohla aktivovat onemocnění jako je lupus nebo revmatoidní artritida.

Tímto článkem však nechci šířit strach. Naopak je mým cílem vrátit vám sílu vzít zdraví do svých rukou. Nemůžete moc ovlivnit to, zda se nakazíte ani to, jak se bude virus chovat ve vašem těle. Můžete však velmi významně ovlivnit to, jak na virus bude reagovat váš imunitní systém.

Za komplikovaným průběhem infekce totiž stojí přemrštěná imunitní reakce vašeho vlastního těla!

COVID 19

A proč může docházet k přemrštěné imunitní reakci? Na to jsem už odpověděla v článku. Zjednodušeně lze říci, že když se nakazíte virem, vdechnete jej. Následně jej však také spolykáte a mikrob prochází zažívacím ústrojím. Za normálních podmínek je odstraněn stolicí. Pokud je však narušená střevní sliznice, virus proniká do krve, což může vést k masivní imunitní reakci a k orgánovému poškození.

  • Lidé se zvýšenou propustností střevní stěny mají závažnější průběh onemocnění koronavirem.
  • Mikrobiom u lidí s COVID bývá výrazně narušen. To se pojí se zvýšenou hladinou prozánětlivých cytokinů, CRP, LDH, ale také AST a GGT, což signalizuje poškození jater.
  • Výskyt zažívacích potíží bývá spojován s rozvojem dechových problémů. Stejně tak bývá průběh infekce celkově závažnější.
  • Strava bohatá na cukry ničí imunitní Panethovy buňky ve střevě. Tento stav zvyšuje riziko střevního zánětu a rozvoje IBD (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida) po proběhlé infekci koronavirem.

Máte podezření, že ve Vašem případě hraje infekce důležitou roli?

Po pravdě, je to dost možné. Já jsem přesvědčená o tom, že infekce hraje svou roli ve spuštění autoimunitního onemocnění velice často. Otázkou zní, co s tím?

Do začátku Vám řeknu jednu velmi důležitou věc. Antibiotika, antivirotika, antimykotika a antiparazitika jsou super. Je dobré a často nutné je použít u celé řady infekcí. Sama využívám jak přírodních, tak klasických antimikrobiálních látek.

Avšak pokud mluvíme o chronické infekci, je podávání těchto látek pouze léčbou příznaku. Infekce se v těle totiž mohla zabydlet jen v případě, že se s ní náš imunitní systém nedokázal vypořádat. Proč byl oslaben? To je to, po čem je potřeba se pídit.

Když chcete tělo léčit skutečně celostně, toto „proč“ si budete muset pokládat neustále. A také bude potřeba spoustu věcí měnit, aby se z „proč“ stala akce, která vás dovede k uzdravení.

Chcete jít do akce se mnou? 🙂 Do úvodního programu zdarma se můžete zaregistrovat >>>ZDE<<<

Vždy když publikuji nějaký článek, začne se můj email plnit dotazy, které se článku týkají. A v tomto případě je mi jasné, že budete chtít znát výčet přírodních látek s antibiotickým nebo antivirotickým účinkem.

Takových látek je spousta a určitě vám je doporučím. Ale až ve chvíli, kdy budete mít vyřešené další věci, které se podíleli na oslabení vaší schopnosti, vypořádat se s infekcí na prvním místě. Protože pokud pouze nasadíte lék, který (snad) vyhubí zlobivou infekci, je jen otázkou velmi krátkého času, kdy vás začne trápit buď ten stejný, nebo úplně jiný mikrob. Také je dost možné, že bez pomoci vlastní imunity se vám nepodaří patogen z těla vyhnat.

Zahajte celostní léčbu. Zaměřte se na to co jíte, jak se cítíte, jak žijete. A až ve chvíli, kdy budete mít dohojené střevo, přidejte také něco, co vám pomůže zatočit z infekcí, která se vás možná zuby nehty drží. Věřte, že pokud zvolíte tuto taktiku, spousta z vás zvítězí! 🙂

Práce lékařky a studium medicíny z různých perspektiv je již více než 10 let mou největší vášní a koníčkem. Skrze vlastní zkušenost s vážným autoimunitním onemocněním -ulcerózní pankolitidou- jsem se odklonila od striktně západní medicíny a nyní provádím lidi na cestě za uzdravením pečlivým propojením konvečních, alternativních a psychoterapeutických metod zapracovaných do jednoduchého konceptu. Jsem přesvědčená, že autoimunitní onemocnění  můžete léčit a vyléčit, tak jako se to podařilo mě. Můj příběh si přečtěte zde >> >
Komentáře
  1. Mirka napsal:

    ďakujem za super článok. Zaujímalo by ma v tejto dobe, či je vhodné očkovanie pri autoimunitnom ochorení CRON. Zatiaľ som v kľudovom režime už niekoľko rokov, užívam imasup (imuran) a pentásu.

    Veľmi pekne ďakujem za odpoveď

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.