Nedávno jsem do své skupinky umístila fotografii cukroví, které pekla moje maminka. Šlo o českou klasiku bez lepku a mléka, tedy perníčky, linecké apod. Nerada sepisuji recepty a raději jídla vytvářím tak nějak pocitově. Ale protože mě spousta z vás prosila o inspiraci, rozhodla jsem se alespoň něco málo „hodit na papír“. 🙂
Na téma „pečení bez lepku a mléka„ píše články spousta lidí. Na jejich stránkách najdete celou řadu chutných receptů. Proto zde nebudu psát pouze o pečení, ale i o tom, že být jiný/á není vždy jednoduché. Zejména pak, když nejíte „normálně“… asi jste už podobné průpovídky zaslechli že? 😀
K obrázku cukroví, které jsem ve své skupince sdílela, jsem do popisku napsala: „Toto pro mě pekla moje maminka… Kdo pomáhá na cestě za uzdravením Vám?“. Některé odpovědi byly milé: „Podporuje mě manžel“, nebo „mám přátele z virtuálního i živého světa“. Jiné odpovědi už tak pozitivní nebyly. „Nepomáhá mi nikdo, jsem na to sám/sama…“.
Ačkoliv já se sama nikdy necítila, byli okolo mě samozřejmě lidé, kteří nevěřili, že dělám správnou věc. Zejména pak „tradiční“ generace mých prarodičů. „Kdy už budeš zase jíst normálně?“ Otázka, se kterou se potýká velká část z nás že? 🙂
Moc dobře vím, jak nepříjemným situacím může být vystavován člověk, který dělá něco jinak, než ostatní. A přestože jsem zastáncem názoru, že si přece každý může dělat co chce, když tím neubližuje ostatním, tyto situace mi byly krajně nepříjemné a nejednou jsem se uchýlila ke lži. „Trpím alergií na mléko“, odpověděla jsem nepříjemné číšnici, která se mě s úšklebkem ptala, proč je problém ten parmezán, kterým mi proti mé vůli posypali salát.
Alergií netrpím, ale přecitlivělostí ano.
Přecitlivělostí, která mi v dětství vyvolávala atopický ekzém, během dospívání poruchy imunity, až mě doprovodila k autoimunitnímu onemocnění, které se postupně zhoršovalo. A to až do stavu, kdy mi bylo řečeno, že nebudu mít děti a skončím s vývodem.
Celý můj příběh najdete >>>ZDE<<<
Příznaky celého onemocnění však přicházely plíživě. Nenápadně zhoršovaly mé zdraví. Po mléku jsem se nedusila, ani jsem neotékala. A tak nikdo nevěřil tomu, že právě toto je něco, čeho bych se v zájmu zachování svého zdraví měla vzdát. Vždyť bez toho přece nebudu mít vápník a prořídnou mi kosti!
Avšak lepek a mléko nebyly jediné věci, kterých jsem se v průběhu života rozhodla vzdát. A tak jsem již dávno před tím, než jsem vykročila směr zdraví, dostala nálepku člověka, který pořád něco vymýšlí. Holky, u které se bouřlivá puberta protáhla až do dospělého věku a snad z toho všeho vyroste.
Ano slyšíte dobře. Onemocnění mě přivedlo k náboženství. Vždy jsem měla ráda exotické a neznámé věci. Arabská kultura byla tajemná a lákavá. Bylo mi 18 let a mou mysl již několik let kompletně ovládala bulimie s anorexií. Chtěla jsem být krásná a štíhlá a udělala bych pro to cokoliv. Nesnášela jsem to, ale nedokázala jsem si pomoci. Temné stíny mě pohltily a já křičela o pomoc.
A pak jsem potkala muže, kterého jsem několik let milovala tolik, jak už nikdy nikoho. Byla jsem tak zranitelná a on mi poskytl přístav pomyslného bezpečí. Představil mi Islám, vzal mě do mešity a seznámil mě s ženami, které byly zahalené v tajemném závoji a byly tak hodné a srdečné, že jsem celé atmosféře ihned propadla.
Začala jsem do mešity chodit pravidelně a čím blíže jsem poznávala komunitu muslimek, tím jsem se cítila lépe a v bezpečí. Měla jsem pocit, že mě náboženství zachránilo.
A že můj arabský princ byl hrdina, díky kterému se to všechno stalo. Ponořila jsem se do útěchy víry tak silně, že jsem začala zapomínat na své problémy. Z královny diskoték se stala „hodná a správná“ žena. Dokončila jsem gymnázium a dostala se na medicínu.
Možná jste teď šokovaní, jak jsem mohla konvertovat k Islámu. Ale já to i dnes vím velmi dobře. Potřebovala jsem pomoc a víra mi ji tehdy poskytla. Po několika letech mě však náboženství místo pomáhání začalo naopak svazovat a brát mi svobodu. A tak jsem od něj odešla.
Islám byl jednou z nejúžasnějších a nejhlubších zkušeností mého života. Získala jsem spoustu přátel, které dnes považuji za své nejbližší kamarády. Naučila jsem se nové jazyky a otevřela své srdce dalekým kulturám z celého světa.
Nicméně s sebou přinášel celou řadu nepříjemností. Byla to specifika víry, která neměla vůbec nic společného s tím, jak se žilo u nás. Do dnes si vzpomínám na to, jak mi můj taťka odmítl dát peníze na lístek na tramvaj, dokud si nesundám šátek z hlavy. A já si jej nesundala a musela jsem jít pěšky několik kilometrů.
Tím největším problémem však bylo pro většinu lidí okolo mě jídlo a pití. Muslimové nesmí jíst vepřové a pít alkohol. A přestože to všichni věděli, neustále se ptali proč. I když jsem vše vysvětlila, tvářili se nechápavě, nebo měli jedovaté poznámky. Bylo mi 20 let a musím Vám říct, není to nic příjemného. Zejména abstinenci alkoholu si mé okolí bralo až osobně, což jsem dodnes moc nepochopila.
Díky Islámu jsem se do povědomí všech zapsala jako exot, který si pořád vymýšlí něco extra. A to i po tom, co jsem se po několika letech od víry vzdálila.
Když jsem dokončovala medicínu, začala jsem se zajímat o různé směry stravování. Byla jsem sice expert na extrémní diety, jejich účelem bylo zhubnout, ale neznala jsem žádné udržitelné stravovací směry. Po shlédnutí snímku Pozemšťané, jsem se rozhodla přestat jíst maso a jakékoliv mléčné výrobky. Pohled na utrpení zvířat byl opravdu zdrcující. Myslela jsem, že už maso nikdy nevezmu do úst.
Takže se ze mě stala veganka. A asi si dovedete představit, jakou radost měla třeba moje babička, která bez masa vařila snad jen buchtu, ve které ale bylo mléko. A přestože jsem v té době už spoustu let trpěla poruchami příjmu potravy, bylo mi řečeno, že dostanu anorexii. 😀
Nějakou dobu jsem byla přesvědčená, že je veganství to nejlepší, co pro sebe člověk může udělat. Měla jsem v té době již diagnostikovanou ulcerózní kolitidu a srdeční blokádu, která dle mého názoru byla následkem bulimie. Tento způsob stravování, který se zakládal na lepku a luštěninách, však rapidně zhoršoval stav mých střev.
Když jsem pak po poslední státní zkoušce skončila v nemocnici, bylo na čase opět něco změnit. Jakmile jsem doléčila střevo pomocí elementární diety, přešla jsem na několik měsíců na živou (RAW) stravu. To kromě mých rodičů už nechápal skoro nikdo a všichni jen nevěřícně kroutili hlavou. Nejvíce pak doktoři, kterým jsem řekla, jak mi živá strava pomohla vyléčit autoimunitní onemocnění.
Něco se ale v lidech v mém okolí změnilo. Už jsem nebyla jen exot, teď jsem byla nemocná. Hodně vážně nemocná.
Odmítla jsem klasickou léčbu a všichni okolo mě se zatajeným dechem čekali, co se stane. A že se toho dělo. Můj stav se zlepšoval před očima. Uzdravila jsem se.
Knihu o tom, jak léčit IBD (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba…) najdete >>>ZDE<<<
A pokud chcete zdarma vstoupit do mého úvodního programu „4 elementy v léčbě autoimunit“, klikněte >>>SEM<<<
Přestože mí blízcí stále moc nevěří tomu, že je důležité věnovat pozornost například lepku, u mě to prostě nějak vzali. Myslím si, že spousta lidí v mém okolí předpokládá, že jsem byla „nemocná“ jen v hlavě. Já ale vím, že tu svou roli sehrálo více věcí a jsem šťastná, že mám dnes v lidech ve svém okolí obrovskou podporu.
Dnes už nikomu nelžu o tom, že mám na něco alergii. Jasně si stojím za tím co dělám a nemám problém odpovědět číšníkovi, že mu po tom, proč nechci mléko a lepek nic není. Dokonce i babička teď peče z mouk bez lepku a kokosové mléko si oblíbila.
Jediný člověk, který byl vždy při mě a nikdy nesoudil má rozhodnutí, je ale moje maminka.
Když jsem byla muslimka a ona připravovala vepřové pro celou rodinu, udělala i kuře pro mě nejlépe, jak dovedla. Když jsem byla veganka, hledala recepty, a přestože neumí anglicky, pomocí google překladače vykouzlila naprosto dokonalé lasagne!
Dnes peče bez lepku, mléka a cukru pro celou mou rodinu. Naučila se dělat RAW dorty, ale také buchty jak je pekla moje babička. Místo kravského mléka používá kokosové a místo klasického másla kakaové.
Rozválíte, vykrojíte a pečete na 180 °C až do zhnědnutí okrajů. My nepoužíváme marmeládu s cukrem, na vlastní výrobu však nemám čas. Má oblíbená značka je Dalfour, který najdete v supermarketech, nebo třeba Koldokol z e-shoopu. 🙂
Mamka prostě vždy byla mým parťákem. Vím, že mě nesoudí, že mě chápe, nebo se o to alespoň upřímně snaží. Mám štěstí, že mám podporu v osobě tak blízké, jako je maminka. Velice dobře si to uvědomuji.
Pokud i vy máte někoho v rodině, kdo vás podpoří, kdo vám pomůže, je to skvělé. Ale pokud ne, vůbec to přece nevadí. Může vás podržet kamarád, nebo kamarádka. Pokud ne z „živého“ světa, tak najděte někoho v tom virtuálním. Internet je v tomto ohledu naprosto úžasný. Dokáže propojit lidi s podobnými problémy i zájmy, i kdyby žili na druhém konci světa. Lidi, mezi kterými může vzniknout velice hluboké přátelství a kteří by se za obvyklých okolností nikdy nepotkali.
Člověk, který bude muset nejvíce měnit své postoje a věci v životě aby se mohl uzdravit, budete vždy Vy. Ale je opravdu důležité mít po svém boku také někoho, kdo Vás vyslechne, osuší slzy a pomůže vám vstát, když to bude potřeba. 🙂
Tak a teď už vám ukážu, jak dělám slíbené barevné kokosky. Raw cukroví je od doby, kdy jsem opustila nemocnici, mou oblíbenou pochoutkou. Mamka mi dokonce nechávala dělat speciální svatební edici, když jsme se s manželem brali. 🙂
Před několika lety jsem však narazila na něco, co dává tomuto cukroví nový rozměr. Jsou to barevné super-prášky, které lze přidat úplně do všeho. Jsou zdravé, 100% přírodní a úplně geniálně barví!
Rozhodně také doporučuji i e-book Rainbow planet, který je plný tipů na zdravé snídaně, smoothie a dezerty. 🙂 Většina receptů je na styl „paleo“, ale najdete tam i AIP (autoimunitní protokol) záležitosti.
RAW diet je anglický výraz pro živou stravu. Doslovný překlad slovíčka „raw“ je „čerstvý/á“.
Jde tedy o jídla, která nejsou nijak zpracovaná. Průmyslově ani tepelně. Já jsem milovník sladkého, a proto jsem byla nadšená, když jsem objevila kouzlo a jednoduchost raw receptů. Opět jde ale většinou o „paleo“, protože je většina těchto pochoutek vyrobena z oříšků. Ty se alespoň 24 hodin před použitím namáčejí, čímž v nich aktivujeme život a také alespoň částečně odstraníme látky, které narušují zažívání. Látky, kvůli kterým jsou ořechy a semínka u autoimunitního protokolu zakázané. Lektiny, fytáty a inhibitory trypsinu.
Když jsou ořechy namočené, je mnohem jednodušší je zpracovávat. Já jako základ většiny dezertů a sladkých cukroví používám kešu oříšky. Ty po vodní lázni pěkně změknou a dokáže je rozmělnit do hladka i průměrný kuchyňský mixér. Pokud se však chcete pustit do výroby RAW dezertů ve velkém, doporučím pořídit si mixér dostatečně výkonný. Pokud se po nějakém poohlížíte, určitě hledejte něco, co je určené na výrobu oříškového másla, jako třeba Omniblend.
Když si vyberete ingredience, například mix kešu oříšků a mandlí se lžičkou kokosového oleje, vše společně rozmixujete také se sladidly a dochucovadly. Pak už jen tvoříte. Můžete vytvářet kuličky, kdy je vyformujete v dlaních a pak je třeba obalíte kokosem.
Lze dělat i dorty. Vždy si v mixéru vytvoříte jednu vrstvu a přelejete do dortové mísy. Následně rozmixujete druhou vrstvu a nanesete na první. Výsledný dort necháte ztuhnout v lednici.
Je to velice jednoduché a také dobré. Ale je možné, že na poprvé to nebude ono. Je to o tréninku. Je potřeba se naučit odhadnout kolik čeho přidat, aby se podařila ta pravá konzistence a chuť. Však to znáte, je to jako když se učíte cokoliv nového. 🙂
Jak používat barevné prášky, jak z nich vytvářet všelijaké polevy a krémy, o tom najdete více na stránkách www.rainbowplanet.cz.
Kokosové kuličky:
Já dělám kokosové kuličky tak, že si vytvořím 1 nebo těsta, které pak postupně upravuji, aby nebylo vše stejné. Nejprve třeba udělám mix kokos+mandle+kokosový olej. Udělám nějaké kuličky a obalím je jednou barvou. Následně přidám do těsta limetku a vanilku a obalím je v nějaké jiné barvě, třeba s příchutí manga.
A tady receptík na RAW rafaelo:
Dovolím si vložit přímo ukázku z e-booku Vlaďky Wolfové, zakladatelky projektu Rainbow Planet, jehož jsem skalní fanynkou… čehož jste si asi všimli. Jo a má i nerezová brčka, takže děti nemusí žužlat plast či papír, jehož použití u slámek jsem opravdu nepochopila… 😀
Pokud už RAW cukroví děláte, budu ráda za Vaše postřehy. A pokud ne, doufám, že jste v tomto článku našli inspiraci. Myslím, že barvičky pak ocení zejména Vaše děti. Já je doporučuji i ve svých knížkách:
Knihu „DO SRDCE HORMONÁLNÍHO LABYRINTU“, jejíž součástí je i autoimunitní protokol, což je nejúčinnější dietní opatření v celostní léčbě autoimunitních onemocnění, najdete >>>ZDE<<<
E-book „LABYRINTEM STŘEVA K UZDRAVENÍ„, ve kterém popisuji celostní léčbu IBD (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida) najdete >>>ZDE<<<
E-book „REMISE ZA 3 TÝDNY„, který pojednává o elementární dietě (tuto příručku také dávám zdarma jako bonus k e-booku Labyrintem střeva k uzdravení viz. výše) najdete >>>ZDE<<<
Dobrý den, můj 8 letý syn je alergik a byly mu zjištěny hraniční autoprotilátky Ana. Mohl by mít tedy třeba v budoucnu náběh na nějaké autoimunitní onemocnění. Hodně jsem u něj omezila mléko i pšenici, ale zajímá mě luštěniny. Ty jíme doma hodně a moc rádi. Co lze do nich přidávat, aby tak nedrazdily střeva? Stačí např.klasika majoránka, bobkový list nebo mořské řasy? Děkuji
Hezký den, já používám toto koření: http://eshop.ajur.cz/koreni/385-satva-masala-data-zvysujici-harmonii-big-za-lepsi-cenu.html . Ulehčuje trávení a chutná skvěle 🙂 T.